13 C 425/2025-18 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit žalobci i poplatek v celkové výši , částka, . Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas.Žalovaný se k věci nevyjádřil.Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne , datum, platně uzavřel žalovaný jako úvěrovaný se žalobcem jako úvěrujícím smlouvu o spotřebitelském úvěru. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla dostatečně zkoumána, když žalobce kromě nahlížení do veřejných i neveřejných databází vycházel z výplatních lístků žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy obdržel žalovaný od žalobce , částka, . Tuto částku se zavázal vrátit spolu s poplatkem , částka, v 60 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, když zaplatil jen , částka, . Žalobce proto vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky, avšak bezvýsledně.Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Soud po právní stránce posuzoval především to, zda poplatky za úvěr ve výši , částka, poskytnutých na dobu 60 týdnů jsou přiměřené. Úvěr tak stojí na poplatcích , částka, , což je přes 81 % zapůjčené částky. K otázce přiměřenosti odměny se vyslovil ve svém rozsudku ze dne , datum, č. j. , spisová značka, Vrchní soud v Praze, který dospěl k závěru, že je nemravný zisk nad 30 % zapůjčené částky. Tady by měl žalovaný zaplatit na poplatku celkem více než 81 %, což se jeví ve světle zmíněného judikátu jako nepřiměřené. Přiměřených 30 % činí , částka, . Z uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl, ohledně částky , částka, (jistina , částka, + poplatek , částka, – zaplacených , částka, ) spolu s úrokem z prodlení, který není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 24,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,03 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,97 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, .