22 C 409/2025-19 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce jakožto právní nástupce původního věřitele , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, se žalobou doručenou dne 11. 11. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 496 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že původní věřitel , Anonymizováno, , právnická osoba, . uzavřel dne 26. 8. 2024 s žalovaným prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, .cz smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností 25. 9. 2024. Žalovaná částka ve výši 14 496 Kč představuje jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek ve výši 4 200,11 Kč a dále úrok ve výši 295,89 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 10. 2025 uzavřenou mezi původním věřitelem , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na společnost , právnická osoba, .., která následně uzavřela dne 2. 10. 2025 s žalobcem další smlouvu o postoupení pohledávek. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že původní věřitel lustroval žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI A NRKI. Právní zástupce žalobce odeslal dne 10. 11. 2025 žalovanému předžalobní upomínku.2. Žalobce v podání ze dne 9. 1. 2026 zopakoval, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací ve veřejných registrech a údajů na www.ispis.cz. Žalobce dále uvedl, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost u žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 %, která se musí rovnat minimálně životními minimu, které činilo 4 860 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Česká spořitelna, a.s. v přípisu sdělila dne 4. 12. 2025 na výzvu soudu, že na běžný účet číslo , č. účtu, evidovaný na jméno žalovaného identifikují příchozí platbu dne 26. 8. 2024 ve výši 10 000 Kč.6. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 26. 8. 2024 prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce , Anonymizováno, ´, právnická osoba, podepsal elektronicky prostřednictvím kódu , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , IBAN, /, Anonymizováno, . Právní předchůdce žalobce smlouvu podepsal jako poskytovatel úvěru (úvěrující), žalovaný byl označen jako úvěrovaný. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 4 200,11 Kč a sjednaným úrokem ve výši 295,89 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , IBAN, /, Anonymizováno, ). Právní předchůdce žalobce , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , právnická osoba, . poskytl žalovanému na účet číslo , č. účtu, dne 26. 8. 2024 částku 10 000 Kč (ze sdělení České spořitelny a.s. ze dne 4. 12. 2025). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným nejprve na společnost , právnická osoba, ., následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 11. 10. 2025 (z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, z Oznámení o postoupení pohledávek). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou ze dne 11. 10. 2025 (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby).7. Původní věřitel žalované (, Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , právnická osoba, .) a žalovaný podepsali prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě které poskytl původní věřitel žalovaného převodem na účet částku 10 000 Kč za poplatek ve výši 4 200,11 Kč a úrok ve výši 295,89 Kč. Splatnost byla sjednána na den 25. 9. 2024. Žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobce a zároveň i vyzván k jejímu okamžitému vrácení.8. Soud posoudil smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaného jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).9. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.20. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS