24 C 240/2025-44 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne , datum, , bylo zaplacení jistiny úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku 40 % měsíčně z jistiny úvěru , částka, za první měsíc čerpání úvěru ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobcem jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným na straně druhé, na základě které žalobce poskytl žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, .2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřila.3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.5. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Soud vzal za prokázané a dospěl k závěru, že žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli s využitím prostředků komunikace na dálku (webových stránek úvěrujícího na adrese www., Anonymizováno, .cz) smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, , podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), na základě které úvěrující poskytl ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši , částka, , které převedl na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, vrátit a zaplatit úroky z úvěru v sazbě 40 % měsíčně, do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán, a dále se podle § 2048 o. z. žalovaný zavázal zaplatit úvěrujícímu v případě porušení své povinnosti vrátit poskytnutý úvěr nebo platit sjednaný smluvní úrok smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Úvěrující byl oprávněn jednostranně požadovat okamžité splacení celého dluhu mj. v případě, dojde-li k porušení smluvní povinnosti úvěrovaného uvedené v této smlouvě (ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, za dobu od , datum, do , datum, a za dobu od , datum, do , datum, , z potvrzení , právnická osoba, o odeslání platby částky , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, ze dne , datum, ). Žalobce dne , datum, zesplatnil úvěr žalovaného vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek a požádal žalovaného o úhradu celkové dlužné částky ve výši , částka, nejpozději do tří dnů od doručení tohoto dopisu (z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, ). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, , odeslanou dne , datum, , nejpozději ve lhůtě do tří dnů (z předžalobní upomínky ze dne , datum, a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, ).13. Vzhledem k tomu, že žalobce jako úvěrující před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, neboť sice z občanského průkazu žalovaného ověřil jeho totožnost a ze zúčtování mezd , právnická osoba, . vyplynulo, že žalovaný měl ve čtvrtém čtvrtletí roku 2023 průměrný čistý měsíční příjem ve výši , částka, , ale za situace, kdy žalovaný podle výpisů z účtu č. , č. účtu, prakticky každý měsíc prosázel mnohatisícové částky u , Anonymizováno, .cz a , Anonymizováno, .cz, když jenom v květnu 2023 tyto činily celkem , částka, , což představovalo 50,9 % z jeho tehdejšího příjmu , částka, , v březnu 2023 se žalovaný zadlužoval u dalších úvěrujících , právnická osoba, , , právnická osoba, a , právnická osoba, , aniž by žalobce jakkoliv prokazatelně tyto a další výdaje žalovaného prověřoval z jiných zdrojů či posuzoval úvěruschopnost žalovaného z tvrzených veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, dospěl soud k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr (úročený sazbou 40 % měsíčně) splácet. Smlouva o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, , je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť úvěrující poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání úvěrujícího odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o úvěru ze dne , datum, , za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalobu zamítl v čás