12 C 250/2021-61 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 11. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 12 641,65 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovanou došlo dne 15. 12. 2004 k uzavření smlouvy o povoleném debetu [číslo] PD/01, jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky původního věřitele. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat kdykoli a částečně či zcela splatit. Dle smlouvy byla vyčerpaná část úvěru úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 13 % ročně. Po dosažení max. hranice výše debetu byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. Dle obchodních podmínek bylo sjednáno, že pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení s plněním povinností stanovených smlouvou, popř. podmínkami, je původní věřitel oprávněn připisovat úroky, poplatky, pojistné náklady, jakož i veškeré další výlohy původního věřitele související s poskytnutým úvěrem k jistině. Původní věřitel svůj závazek splnil, poskytl jí úvěrový rámec. Žalovaná však svou povinnost neplnila, když nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, přičemž vyčerpala prostředky ve výši 12 641,65 Kč. V souladu s obchodními podmínkami původní věřitel prohlásil úvěr dne 10. 3. 2020 za okamžitě splatný v celé výši. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 4. 2020 na [právnická osoba] a. s . Tento přechodný věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020 předmětnou pohledávku za žalovanou převedl na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Předmětem žalobního nároku je nesplacená jistina ve výši 12 641,65 Kč, částka ve výši 1 994,40 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, smluvní úrok ve výši 13 % ročně z částky 12 641,65 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 641,65 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, žalovaná ovšem dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně závěr o skutkovém stavu: Mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovanou došlo dne 15. 12. 2004 k uzavření smlouvy o povoleném debetu [číslo] PD/01, jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky původního věřitele. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč, který mohla žalovaná kdykoli čerpat, a žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet dle smlouvy. Dle smlouvy byla vyčerpaná část úvěru úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 13 % ročně. Dle obchodních podmínek byla žalovaná povinna hradit původnímu věřiteli veškeré spojené poplatky a náklady, přičemž jejich výše a druh byly stanoveny ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat povolený debet nepřetržitě po dobu 180 kalendářních dnů a povinna jej splatit nejpozději v poslední den dané doby, tj. 180 kalendářní den. V případě celého splacení debetu byla žalovaná oprávněna čerpat opakovaně. Původní věřitel svůj závazek splnil, poskytl žalované úvěrový rámec. Žalovaná však svou povinnost neplnila, když nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. V souladu s obchodními podmínkami původní věřitel prohlásil úvěr ke dni 10. 3. 2020 za okamžitě splatný v celé výši z důvodu řádného a včasného nezaplacení finančních závazků, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 10. 3. 2020. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 4. 2020 na [právnická osoba] a. s . Tento přechodný věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020 předmětnou pohledávku za žalovanou převedl na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalované byla dne 21. 8. 2020 zaslána předžalobní výzva k úhradě ze dne 21. 8. 2020. Předmětem žalobního nároku je nesplacená jistina ve výši 12 641,65 Kč, částka ve výši 1 994,40 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, smluvní úrok ve výši 13 % ročně z částky 12 641,65 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 641,65 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení. 4. Na daný případ aplikoval soud § 497 a následující obchodního zákoníku (dále jen ObchZ). Podle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 499 ObchZ lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. 5. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 8. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. 9. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalované došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle ust. § 497 ObchZ, neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek přenechat žalované peněžní prostředky, aby je následně ve sjednaném čase vrátila, což splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s úrokem splatit. Žalobkyně nemusela prokazovat, že její předchůdkyně zkoumala kredibilitu (úvěruschopnost) žalované zjišťováním jejích osobních a finančních poměrů, jelikož tato povinnost jí nebyla v době poskytování úvěru stanovena. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěrů, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva, že na základě této smlouvy byly dlužníku peněžní prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaná dluh řádně neuhradila. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty peněžní prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela se žalovanou platnou smlouvu, a poskytla žalované prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy dále na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté prostředky zcela splatila, resp. že dluh zanikl jinak, což neučinila. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, když ji shledal důvodnou včetně požadovaného příslušenství a lhůtu k plnění ve výroku I. určil jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 452 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a přísluší jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. V daném případě náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále pak odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění) a 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění i ve výroku II. bylo rozhodn