15 C 111/2021-53 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 19. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 78 732 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 6. 2. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím úvěru v celkové výši 104 990,76 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] x [právnická osoba] a žalovaným došlo dále dne 23. 6. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] která byla fakticky dodatkem smlouvy první, na základě které jistina úvěru nově činila 58 261,10 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím úvěru v celkové výši 119 769,48 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020 převedena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 4. 12. 2020. Žalobkyně žalobou vůči žalovanému uplatňovala nesplacenou jistinu ve výši 57 594 Kč, nesplacený kapitalizovaný úrok ve výši 10 321 Kč, náklady upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 321 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2021 č. j. 15 C 111/2021-49, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2021, bylo řízení na základě zpětvzetí žalobkyně částečně zastaveno, a to co do povinnosti žalovaného uhradit nesplacený kapitalizovaný úrok ve výši 10 321 Kč, náklady upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 321 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:</b> Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z potvrzení o přijetí platby, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020 postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 4. 12. 2020, odeslaným dne 7. 12. 2020. Ze smluv o úvěru [číslo] z přehledu smlouvy a z obchodních podmínek bylo zjištěno, že dne 6. 2. 2019 byla mezi společnosti [právnická osoba] a žalovaným jako spotřebitelem uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli splatit celkovou částku 104 990,76 Kč, a to v 36 splátkách ve výši 2 916,41 Kč. Tato smlouva byla následně změněna smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 23. 6. 2019, ve které byla jistina úvěru sjednána ve výši 58 261,10 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli uhradit celkovou částku 119 769,48 Kč, a to v 36 splátkách po 3 326,93 Kč. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že původní věřitel žalovanému úvěr v celkové výši 60 000 Kč poskytl postupně, a to dne 6. 2. 2019 částkou 50 000 Kč a dne 24. 6. 2019 částkou 10 000 Kč. Z předžalobní výzvy a z podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalované pohledávky předžalobní výzvou ze dne 27. 1. 2021, odeslanou dne 29. 1. 2021. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil zjištěné skutečnosti ve spojení s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni na základě výše uvedené smlouvy byla předmětná pohledávka za žalovaným platně převedena a toto bylo žalovanému řádně oznámeno. V řízení bylo dále zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr v celkové výši 58 261,10 Kč. Žalobkyně již v současné době po výše uvedeném částečném zpětvzetí po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 57 594 Kč a zaplacení zákonných úroků z prodlení. Bylo tak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj závazek ze smlouvy již uhradil či dluh zanikl jinak, žalovaný se však k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud podané žalobě po výše uvedeném zpětvzetí žaloby ve zbývající části vyhověl. Lhůtu k plnění určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 99 973,38 Kč a žalobě bylo vyhověno co do zaplacení částky 68 071,38 Kč. Co do celkové částky 31 902 Kč pak bylo řízení zastaveno z důvodu procesního zavinění žalobkyně, v tomto rozsahu je tak nutné žalobkyni považovat za neúspěšnou účastnici. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 36,18 % z předmětu řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady v celkové výši 17 131,50 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 156 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši 8 520 Kč za 2 úkony právní služby po 4 260 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení a podání žaloby) a odměna za zastoupení advokátem ve výši 2 130 Kč za jeden úkon právní služby (předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 300 Kč v celkové výši 900 Kč a 21% DPH z odměny za zastoupení a režijního paušálu ve výši 2 425,50 Kč. Žalobkyni pak vzniklo právo na zaplacení části těchto nákladů řízení v poměru 36,18 %, tj. právo na zaplacení nákladů řízení ve výši 6 198,10 Kč O lhůtě plnění bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).