15 C 143/2021-25 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se návrhem podaným u Okresního soudu v Olomouci 20. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 394 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně dne 20. 11. 2020 provedla převoz žalované do Protialkoholní záchytné stanice v [obec]. Žalovaná toho dne ohrožovala vlastní život a zdraví – válela se na ulici. Náklady na převoz spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku byly žalobkyní vyúčtovány v celkové výši 394 Kč. Bylo najeto 60 km a žalobkyně výši nákladů vyčíslila dle ust. § 1 a § 4 vyhlášky č. 358/2019 Sb. Žalovaná byla vyzvána písemnou výzvou k zaplacení výše uvedených nákladů nejpozději do 9. 3. 2021. Žalovaná si výzvu k zaplacení nepřevzala a dlužnou částku do dnešního dne neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 20. 11. 2020 bylo v Protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici [obec] u žalované provedeno pozitivní vyšetření žalované na přítomnost alkoholu v jejím dechu, kam byla žalovaná přivezena PČR z [obec], kde se žalovaná válela na ulici a ohrožovala tak svůj vlastní život a zdraví. Celkové náklady za dopravu žalované příslušníky PČR do záchytné stanice činily 394 Kč, představující náklady za ujetých 60 km jízdy služebním motorovým vozidlem při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,2 Kč, průměrné spotřebě PHM ve výši 7,4 l /100 km jízdy a průměrné ceně PHM ve výši 32 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzývala k plnění upomínkou se stanovením splatnosti dluhu do 9. 3. 2021. 5. Podle § 24 odst. 3 zák. č. 65/2017 Sb., náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. 6. Podle § 89b odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb. ve znění pozdějších předpisů, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. 7. Soud v rámci právního hodnocení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou převezla do protialkoholní záchytné stanice, přičemž u žalované byla následně zjištěna přítomnost alkoholu. Podle § 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb. byla žalovaná zavázána k úhradě částky 394 Kč vypočtené v souladu s vyhl. č. 358/2019 Sb. Žalovaná byla dále zavázána k úhradě úroku z prodlení v zákonné výši. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni, která měla v řízení plný úspěch. Náklady řízení v celkové částce 300 Kč spočívaly v paušální náhradě 3 x po 100 Kč za jeden úkon účastníka, který v řízení nebyl zastoupen advokátem (návrh ve věci samé, předžalobní upomínka a opatření listinných důkazů a vyčíslení cestovních nákladů) v souladu s ust. § 1 odst. 1, 2, 3, § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil jakožto obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 9. Soud rovněž uložil žalované povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, vyměřený dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků. Povinnost k zaplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení na žalovanou přešla s jejím neúspěchem v řízení dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, když žalobkyně byla od tohoto poplatku osobně osvobozena a soud jejímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil jakožto obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.