16 C 133/2021-171 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 43 011,33 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu [číslo] (dále jen smlouva), na základě které byla žalované vydána kreditní karta, prostřednictvím které mohla žalovaná čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu 50 000 Kč. Na základě předmětné smlouvy byl žalované otevřen kartový úvěrový účet [číslo] ze kterého mohla prostřednictvím kreditní karty čerpat peněžní prostředky. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet, a to jak jistinu, tak současně úroky a poplatky dle smlouvy v měsíčních anuitních splátkách. Před poskytnutím úvěru žalobkyně splnila své povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalované. Strany si dále sjednaly úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 19,9 % ročně. Žalovaná svou povinnost nesplnila, nesplácela čerpané prostředky řádně a včas, jak vyplývá z výpisu úvěrového účtu. Banka využila svého zákonného práva a dlužnou částku vzniklou z předmětné smlouvy dne 27. 7. 2020, dopisem doručeným žalované, prohlásila za splatný. Žalovaná tak nadále dlužila žalobkyni částku ve výši 53 606,84 Kč, tvořenou dluhem na jistině ve výši 43 011,33 Kč, smluvním úrokem kapitalizovaným ke dni 20. 4. 2021 na částku 7 645,89 Kč, zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným od období dlužníka se splácením do dne 20. 4. 2021 v částce 2 949,62 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 43 011,33 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 43 011,33 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení. Žalovaná přes výzvu dluh neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 9. 11. 2016 pak bylo prokázáno, že žalovaná žádala o poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu 50 000 Kč s tím, že byla dohodnuta výše splátky 5 % bez automatické plné splátky, když šlo o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě [ulice] spořitelny. Ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě [ulice] spořitelny ze dne 11. 11. 2016 bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru ke kreditní kartě [ulice] spořitelny, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Výše úrokové sazby v okamžiku uzavření smlouvy činila 21,90 % p. a. a RPSN činilo 26 000,2 % p. a., když celková částka, kterou je potřeba zaplatit 24 354,62 Kč. Bylo dohodnuto splácení úvěru tak, že žalovaná se zavázala splácet poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách, vždy 25. dne v měsíci. Minimální výše této měsíční splátky činila 5 % z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, minimálně ve výši 500 Kč Součástí smlouvy o úvěru byly také podmínky pro kreditní karty [ulice] spořitelny. Z předsmluvních informací ke kreditní kartě bylo prokázáno, že žalobkyně sdělovala žalované informace před uzavřením smlouvy. 4. Z oznámení o zesplatnění úvěru pak bylo prokázáno, že žalobkyně ke dni 26. 7. 2020 zesplatnila předmětný úvěr, když k tomuto dni činila dlužná částka splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků 44 690,19 Kč. Zesplatnění bylo zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 6. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně požadovala úhradu dlužné částky. 5. Z výpisu z účtu bylo prokázáno, jak probíhaly výběry a platby žalované z předmětného účtu a jaký byl dluh žalované a také že žalovaná úvěr čerpala, avšak řádně nesplácela. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 3. 2021 a z dodejky, že dopisem ze dne 29. 3. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 8. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ke kreditní kartě [ulice] spořitelny [číslo] (dále jen smlouva), na základě které byla žalované vydána kreditní karta, prostřednictvím které mohla žalovaná čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu 50 000 Kč. Na základě předmětné smlouvy byl žalované otevřen kartový úvěrový účet [číslo] ze kterého mohla prostřednictvím kreditní karty čerpat peněžní prostředky. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet, a to jak jistinu, tak současně úroky a poplatky dle smlouvy v měsíčních anuitních splátkách. Před poskytnutím úvěru žalobkyně splnila své povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalované. Strany si dále sjednaly úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 19,9 % ročně. Žalovaná svou povinnost nesplnila, nesplácela čerpané prostředky řádně a včas, jak vyplývá z výpisu úvěrového účtu. Banka využila svého zákonného práva a dlužnou částku vzniklou z předmětné smlouvy dne 27. 7. 2020, dopisem doručeným žalované, prohlásila za splatný. Žalovaná tak nadále dlužila žalobkyni částku ve výši 53 606,84 Kč, tvořenou dluhem na jistině ve výši 43 011,33 Kč, smluvním úrokem kapitalizovaným ke dni 20. 4. 2021 na částku 7 645,89 Kč, zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným od období dlužníka se splácením do dne 20. 4. 2021 v částce 2 949,62 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 43 011,33 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 43 011,33 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení Dopisem ze dne 18. 1. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 9. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle ust. § 1968 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Po provedeném dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud dovozuje, že jednáním účastníků došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru ve smyslu výše cit. ustanovení § 2 395 a násl. občanského zákoníku, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků formou povoleného přečerpání běžného účtu žalované a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit ve sjednaných pravidelných splátkách a zaplatit sjednaný obchodní úrok. Vzhledem k prodlení žalované se splácením splátek úvěru žalobkyně přistoupila ke kapitalizaci (sesplatnění) úvěru a žalovaná byla povinna uhradit jednorázově úvěrovému věřiteli celý poskytnutý úvěr spolu s dohodnutými obchodními úroky. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně učiněná v průběhu řízení co do průběhu splácení úvěru a s ohledem na nastavení povinnosti plnění žalovanou výši žalobního nároku, když dospěl po matematickém propočtu k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. V daném řízení bylo na žalované, aby soudu tvrdila a případně označila důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni na čerpaný úvěr další (vyšší) částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradila. Žalovaná takto nepostupovala, nárok žalobkyně na úhradu úvěrové jistiny a obchodního úroku tedy soud shledává důvodným. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalované nepodařilo prokázat (resp. toto vůbec netvrdila) splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní, soud jí uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní, a to včetně zákonného úroku z prodlení a částečně i smluvního úroku, jejichž výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 15. S ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., pak soud dospěl k závěru, že s ohledem na toto zákonné ustanovení, které vyplývá ze zákona číslo 186/2020 Sb., předpisů týkajících se ke zmírnění dopadu epidemie coronavirus, nemá žalovaná právo na úrok, který byl mezi účastníky dohodnut,