17 C 137/2021-85 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 1. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 101 970,49 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 6. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem 15,9 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 878 Kč, počínaje dnem 15. 4. 2019. Účastníci si sjednali rovněž pojištění úvěru, za nějž se žalovaný zavázal hradit měsíčně 178 Kč. Žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, a žalobkyně proto ke dni 28. 3. 2020 úvěr zesplatnila. Do dne zesplatnění žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 15 024 Kč, která byla započítána na úroky, a po dni zesplatnění žalovaný uhradil částku 10 000 Kč, která byla započítána na poplatky po splatnosti, úroky a úroky z prodlení. Žalobkyně požadovala úhradu částky 101 970,49 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od 29. 3. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 20 357,96 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 29. 3. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 6 020,40 Kč a dále od 1. 7. 2021 do zaplacení úrok 15,9 % ročně z částky 101 851,60 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 101 851,60 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil u nařízeného jednání tak, že potvrdil uzavření smlouvy o úvěru, čerpání úvěru i splácení úvěru podle tvrzení žalobkyně. Uvedl, že začátkem roku 2020 dostal hodinovou výpověď u [anonymizováno] a nebyl tak schopen splácet. Dále uvedl, že se snažil telefonicky domluvit s operátory žalobkyně, nicméně operátoři nebyli schopni komunikovat mezi sebou a tak s nimi musel volat stále dokola. Navíc když jim sdělil, že si bude hovor taktéž nahrávat, tak operátor vždy zavěsil. Nakonec žalovaný soudu navrhl zamítnutí žaloby i s ohledem na to, že původní nařízené jednání, kvůli kterému si žalovaný přesunul brigádu, bylo odročeno. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 6. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách po 1 878 Kč s úrokovou sazbou 15,9 % p.a. Strany smlouvy si sjednaly rovněž pojištění schopnosti žalovaného splácet, za nějž se žalovaný zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 178 Kč; -) z výpisů z účtu žalovaného a výpisu z databáze CCB bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřovala úvěruschopnost žalovaného; -) ze seznamu splátek bylo zjištěno, že žalovaný hradil řádně do 15. 11. 2019, poté uhradil dne 27. 10. 2020 částku 5 000 Kč, dne 29. 10. 2020 částku 2 000 Kč a dne 26. 11. 2020 částku 3 000 Kč; -) z výpisu poskytnutého úvěru bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr dne 6. 3. 2019, úvěr však nesplácel řádně a dostal se do prodlení, přičemž ke dni 30. 6. 2021 pohledávka žalobkyně za žalovaným činila na jistině úvěru (vč. poplatků) částku 101 851,60 Kč, na smluvních úrocích částku 20 357,96 Kč a na úrocích z prodlení částku 6 139,29 Kč; -) z výzev ze dne 20. 1. 2020 a 25. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru; -) z dopisu ze dne 28. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru ke dni 28. 3. 2020 a vyzvala jej k úhradě částky 104 643 Kč; -) z předžalobní výzvy, vč. dodejky, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, nejpozději do 12. 5. 2021. 4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal dne 6. 3. 2019 úvěr ve výši 100 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z účtu žalovaného a lustrací žalovaného v databázi CCB. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách po 1 878 Kč s úrokovou sazbou 15,9 % p.a. Strany smlouvy si sjednaly rovněž pojištění schopnosti žalovaného splácet, za nějž se žalovaný zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 178 Kč. Žalovaný splácel řádně do 15. 11. 2019, poté žalobkyni uhradil dne 27. 10. 2020 částku 5 000 Kč, dne 29. 10. 2020 částku 2 000 Kč a dne 26. 11. 2020 částku 3 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky a následně úvěr ke dni 28. 3. 2020 zesplatnila. V oznámení o zesplatnění úvěru žalovaného vyzvala k úhradě dlužné jistiny úvěru, včetně úroků a dlužného pojistného. Před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 7. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Žalobkyně v řízení prokázala platné uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách po 1 878 Kč s úrokovou sazbou 15,9 % p.a. Současně si strany smlouvy sjednaly ve smlouvě o úvěru pojištění úvěru, za nějž se žalovaný zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 178 Kč. Bylo také prokázáno, že žalobkyně řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaný nicméně porušil svůj závazek ze smlouvy o úvěru, neboť nehradil řádně a včas sjednané splátky, jak bylo zjištěno z výpisu úvěru a seznamu splátek. Současně žalovaný soudu sám potvrdil, že úvěr splácel, jak tvrdila žalobkyně, a odůvodnil to tím, že začátkem roku 2020 dostal hodinovou výpověď ze zaměstnání. Žalovaný pak v řízení neprokázal, že by žalobkyni uhradil na poskytnutý úvěr více, než je tvrzeno žalobkyní, případně že by jeho dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu zcela důvodnou a proto jí také v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 101 970,49 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru a kapitalizovaného zákonného úroku z dlužných splátek, s nimiž se žalovaný dostal do prodlení za období od prosince 2019 do 28. 3. 2019, a to vše spolu s příslušenstvím, které zahrnuje sjednaný smluvní úrok kapitalizovaný za období od 29. 3. 2020 do 30. 6. 2021, tj. ode dne zesplatnění úvěru do dne podání žaloby, zákonný úrok z prodlení za období od 29. 3. 2020 do 30. 6. 2021 a dále od 1. 7. 2021 do zaplacení sjednaný smluvní úrok z dlužné jistiny úvěru a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní. 11. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu nahrávkami hovorů s operátory žalobkyně z důvodu nadbytečnosti, neboť z navrhovaného důkazu by soud nemohl učinit žádná relevantní skutková zjištění, resp. soud má za to, že by tímto důkazem nebyly prokázány žádné rozhodné skutečnosti pro projednávanou věc. 12. Námitku žalovaného, že by měl soud žalobu zamítnout také proto, že původní jednání bylo odročeno, soud neshledal důvodnou. Žalobkyně před původním jednáním nařízeným na den 13. 9. 2021 zaslala soudu odůvodněnou žádost o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti pověřenkyně žalobkyně. Soud proto jednání podle § 119 odst. 1 o. s. ř. odročil, žalovaného vyrozuměl, že jednání dne 13. 9. 2021 se nekoná a současně jej předvolal k jednání dne 11. 10. 2021. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 806 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce