20 C 348/2020-26 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně svůj žalobní nárok odůvodnila tím, že žalovaný byl dne [datum] převezen do záchytné stanice [anonymizováno] nemocnice [obec], kde mu byla poskytnuta potřebná lékařská péče a ošetření s následnou nutnou hospitalizací. Za pobyt a ošetření u žalobkyně byly žalovanému vyúčtovány náklady ve výši [částka], přičemž žalovaný svůj dluh ve výši [částka] uznal s tím, že se zavázal dluh zaplatit žalobkyni do 8 dnů, tj. do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani přes písemnou výzvu k zaplacení dosud žalobkyni nic neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou, přičemž požaduje rovněž i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalovaný byl dne [datum], převezen do záchytné stanice [anonymizováno] nemocnice [obec], kde mu byla poskytnuta potřebná lékařská péče a ošetření s následnou nutnou hospitalizací. Za pobyt a ošetření u žalobkyně byly žalovanému vyúčtovány náklady ve výši [částka], přičemž žalovaný svůj dluh ve výši [částka] uznal s tím, že se zavázal dluh zaplatit žalobkyni do 8 dnů, tj. do [datum]. Žalovaný ani přes písemnou výzvu k zaplacení ze dne [datum] dosud žalobkyni nic neuhradil, 6. Podle ustanovení § 17 odst. 1 a 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále také jen„ zákon [číslo]“) protialkoholní a protitoxikomanická záchytná stanice je zdravotnické zařízení, které zřizuje územně samosprávný celek, který může v samostatné působnosti zajišťovat péči poskytovanou v tomto zařízení též smluvně, a to tak, aby na celém jeho území byla zajištěna záchytná služba. Dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. 7. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. S ohledem na výše citované právní normy a na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce takto: 11. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná a je nutno jí v celém rozsahu vyhovět. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný byl hospitalizován pod vlivem alkoholu v záchytné stanici žalobkyně, kdy žalobkyně následně vyúčtovala žalovanému za pobyt a lékařskou péči částku ve výši [částka], když dle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. svědčí ošetřované osobě (žalovanému) povinnost hradit vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Žalovaný ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku žalobní pohledávku žalobkyně co do důvodu a výše uznal, žalobkyně tedy vznik dluhu ani jeho výši v daném řízení prokazovat nemusela, a proto bylo pouze a jen na žalovaném, aby soudu v probíhajícím řízení prokázal, že dluh nevznikl, tento byl splněn či zanikl jinak. Vzhledem k tomu, že žalovaný pro svou procesní pasivitu v průběhu řízení žalobní nárok žalobkyně ani částečně nerozporoval a ani netvrdil jeho (byť částečný) zánik, soud shledává tento žalobní nárok žalobkyně důvodným. Za situace, kdy v řízení nebylo žalovaným tvrzeno a ani prokázáno, že by žalovaný žalobkyni dlužnou částku v celkové výši [částka] uhradil, byla mu tato povinnost uložena ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně příslušenství - zákonného úroku z prodlení, jehož výši a stanovení splatnosti žalobkyní soud po přezkoumání shledává zákonu neodporující, odpovídající skutkovým zjištěním soudu. Lhůtu k plnění soud stanovil jakožto obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalovaná tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta ve výši [částka] dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka], paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x [částka] dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši [částka]. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku [částka], a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.