24 C 262/2021-69 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 21. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 054,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 12. 10. 2018 s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr k běžnému účtu č. [bankovní účet] až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč v souladu s aktuálními Dispozicemi ke smlouvě a žalovaný se zavázal v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami, Sazebníkem poplatků a Produktovými podmínkami, které se staly součástí smlouvy, udržovat na účtu kreditní obrat, zejm. nepřekračovat sjednaný úvěrový limit, řádně a včas splácet uvedený úvěr se sazbou 21,99 % p.a. Pro případ porušení smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit úrok z prodlení. Žalovanému banka umožnila 3. 2. 2020 poskytnutý úvěr na běžném účtu čerpat, nicméně žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu, když úvěr řádně a včas nesplácel, tudíž banka převedla v souladu se smluvními podmínkami dne 3. 2. 2020 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 4 584,62 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem úhrady v pravidelných splátkách, což žalovanému oznámila vč. jejich výše a počtu. Banka tedy uvedeným způsobem prohlásila úvěr ke dni 3. 2. 2020 za ihned splatný v celé výši. Žalobou je tedy uplatňována částka 4 854,62 Kč na jistině, dále smluvní poplatky ve výši 1 200 Kč za upomínky ze dne 9. 3. 2020 a 30. 3. 2020 á 600 Kč, dále žalobkyně uplatňuje úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 4 854,62 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení včetně smluvního úroku ve výši 21,99 % p.a. z částky 4 854,62 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně se stala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 vč. přílohy č. 1 Seznamu pohledávek právním nástupcem shora uvedeného věřitele. Žalovaný nereagoval plněním ani na výzvu právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla 12. 10. 2018 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách ve znění Dispozic k této smlouvě ze dne [datum] a Základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru a Sazebníku poplatků, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši povoleného limitu 5 000 Kč ode dne 12.10. 2018 s úrokovou sazbou 21,99 % p.a., žalovaný se zavázal čerpat tento úvěr jen do výše uvedeného limitu průběžně tak, že žalovaný byl povinen zajistit souhrn částek připsaných za každý kalendářní měsíc ve prospěch svého běžného účtu v minimální sjednané výši /měsíční kreditní příjem/ a po dobu jednoho kalendářního dne vykazovat na svém běžném účtu, na němž je úvěr čerpán, kreditní zůstatek minimálně vždy za období 360 kalendářní dnů, přičemž toto kreditní období se počítá od prvního dne čerpání povoleného debetního zůstatku na běžnému účtu nebo od prvního dne čerpání provedeného po uplynutí předchozího kreditního období. V případě zejm. prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky, překročení povoleného limitu je banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv závazky klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení, ukončit smluvní vztah, pro případ nedodržení kreditního období zrušit povolený limit v den zrušení povoleného limitu a otevřít úvěrový účet, převést na něj debetní zůstatek z běžného účtu s povinností klienta splatit splatný tzv. fexikredit v pravidelných měsíčních anuitních splátkách tak, aby délka splácení nepřesáhla dobu 48 měsíců a dále platit úroky v souladu se zaslanou výzvou banky. Za zaslání každé upomínky účtovat částku 600 Kč. Banka svůj závazek splnila a umožnila žalovanému čerpat kontokorentní úvěru na jeho běžnému účtu č. č. [bankovní účet], nicméně žalovaný porušil smluvní podmínky kontokorentu, u něhož přečerpal sjednaný limit, tudíž dne 3. 2. 2020 banka převedla debetní zůstatek na tomto účtu ve výši 4 854,62 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem okamžité úhrady dluhu, který se stal ihned splatným. Banka oznámila žalovanému zesplatnění úvěru dne 3. 2. 2020 s nedoplatkem 4 854,62 Kč a vyzvala ho plnění, dále uvědomila žalovaného přípisem ze dne 7. 2. 2020 o vedení uvedeného dluhu na účtu č. [bankovní účet] včetně účtování poplatků ve výši 10 % aktuálního rámce flexikreditu vč. výzvy k plnění. V souladu s upomínáním žalovaného banka naúčtovala žalovanému smluvní poplatky v celkové výši 1 200 Kč. Žalobkyně se na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 stala právním nástupcem původního věřitele. Žalovaný ničeho neuhradil ani na výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 2. 2021. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 13. Podle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 14. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná, proto jí v plném rozsahu vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši, což poté splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnil, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. Žalovaný však zůstal v tomto směru zcela nečinný. Z důvodu porušení smluvních podmínek byl debetní zůstatek na běžném účtu žalovaného převeden na speciální účet banky v souladu se smluvními podmínkami stran, když tento se stal okamžitě splatným, tudíž má žalobkyně zcela právo na plnou úhradu nedoplatku na jistině ve výši 4 854,62 Kč, a to včetně sjednaného úrok