24 C 283/2021-39 — Okresní soud v Olomouci

1. V řízení zahájeném žalobou dne 4. 8. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 6 750,50 Kč se shora uvedeným zákonným úrokem z prodlení z titulu nezaplacené kupní ceny za žalovaným objednané služby u třetích osob, tj. u e-shopů, s nimiž má žalobkyně uzavřenou rámcovou smlouvu o postoupení vzniklých nezaplacených pohledávek, které nezanikly v důsledku odstoupení od realizované kupní smlouvy žalovaným do 14 dnů od doručení objednaného zboží, které si tak mohl žalovaný ještě bez provedení úhrady kupní ceny vyzkoušet a vrátit. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve znění Všeobecných obchodních podmínek, Ceníku, Obchodních podmínek služby [označení služby] uzavřena smlouva k službě [označení služby] ze dne 28. 4. 2020, dle které byl žalovaný oprávněn čerpat prostředky na úhradu kupní ceny prostřednictvím tohoto účtu u vybraných e-shopů, a to vč. pořízení [označení služby] karty, která umožňuje provádět platby do výše schváleného kreditního rámce s odložením splatnosti, když mezi stranami byl sjednán limit odložených plateb až do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu vč. případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po 14ti denní lhůtě ponechá. Pro případě prodlení byl mezi stranami sjednán poplatek z prodlení, a to při úhradě do 5ti dnů po splatnosti vyúčtování 150 Kč, při úhradě do 10 dnů po splatnosti vyúčtování 250 Kč, při úhradě do 15ti dnů po splatnosti vyúčtování 350 Kč, při úhradě do 20ti dnů po splatnosti vyúčtování 450 Kč, při úhradě do 25ti dnů po splatnosti vyúčtování 550 Kč a při úhradě do 30ti a více dnů po splatnosti vyúčtování 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky. Současně při využití této služby odložení splatnosti měla žalobkyně nárok na vyúčtování poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 4,50 Kč za každou odloženou první až dvacátou stokorunu o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistinyZ8půjční úroková sazby se s nárůstem odkládané částky snižuje s odkazem na ceník. Žalovaný využil tímto způsobem služeb žalobkyně, nicméně ke dni 15. 6. 2020 se stala splatnou pohledávka na dlužné jistině ve výši 4 953,50 Kč a na dlužných poplatcích z prodlení ve výši 1 797 Kč, celkem tedy 6 750,50 Kč. Poplatky z prodlení sestávají z částky 964 Kč za prodlení s úhradou částek 1 262 Kč, 63,90 kč, 345 Kč, 154,80 Kč, 24 Kč, 287 Kč, 285 Kč, 284 Kč, 169 Kč a 230 Kč za vyúčtování vystavené v dubnu 2020, tudíž uvedený poplatek byl účtován ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování tj. z částky 3 132,50 Kč, tedy 650 Kč + 314, Kč, celkem 964 Kč. Další část poplatku tvoří poplatek z prodlení z neuhrazených částek 100 Kč, 100 Kč, 1 000 Kč, 282 Kč a 339 Kč za vyúčtování vystavené v květnu 2020, tudíž uvedený poplatek byl účtován ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování, tj. z částky 1 821Kč, tedy 650 Kč + 183 Kč, celkem tedy 833 Kč. Žalovaný nereagoval plněním ani na výzvu právního zástupce žalobkyně. Z důvodu prodlení žalovaného s peněžitým plněním požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny až do jejího úplného zaplacení, a to počínaje konečnou splatností všech částek na jistině. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 4. Žalovaný si smlouvou o [označení služby] ze dne 28. 4. 2020 u žalobkyně ve znění Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] elektronickou formou založil [označení služby] účet s [označení služby] kartou. Žalobkyně tak po vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalovanému umožnila provádět platby u příslušných e-shopů prostřednictvím [označení služby] účtu a k němu náležející karty do výše schváleného kreditního rámce 30 000 Kč s možností odkladu platby až o 45 dní. Za využití odložení splatnosti úhrady vyúčtování se zavázal žalovaný zaplatit poplatek, jehož výše se odvíjí od výše odložené částky. Žalovaný využil těchto služeb v hodnotě 3 132,50 Kč za měsíc duben 2020 a za měsíc květen 2020 v hodnotě 1 821Kč, přičemž žalobkyně za každý kalendářní měsíc vystavila pro žalovaného vyúčtování a ve vztahu k oběma měsícům určila splatnost uvedených pohledávek do 15. 6. 2020. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil a dostal se do prodlení s úhradou těchto částek v celkové výši 4 953,50 Kč. Žalobkyně současně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou těchto částek v rozsahu delším než 30 dnů naúčtovala žalovanému dle smluvních podmínek poplatek z jednotlivých dlužných částek, a to za dlužné platby vyúčtované v dubnu 2020 poplatek ve výši 964 Kč / tj. 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování/, a za dlužné platby vyúčtované v květnu 2020 poplatek ve výši 833 Kč / tj. 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování/. Žalovaný nereagoval plněním ani na výzvu právního zástupce žalobkyně. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Podle § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Soud po provedeném dokazování s odkazem na shora uvedená zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná, proto jí v plném rozsahu vyhověl. 14. Účastníci uzavřeli platnou úvěrovou smlouvu dle sjednaných podmínek dle ust. § 2395 an. občanského zákoníku, na základě které žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což za příslušná vyúčtovaná období řádně splnila, žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatkem vrátit. Žalovaný však svoji povinnost řádně nesplnil, dostal se prodlení s úhradou v měsíci dubnu a květnu 2020, v souladu se smluvními podmínkami mu byla prodloužena splatnost o 1 měsíc, za což mu byl účtován poplatek v celkové výši 1 797 Kč představující smluvní pokutu, která byla mezi stranami řádně sjednána, nicméně žalovaný ani následně svoji povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil. Žalobkyně zcela splnila z pohledu hmotněprávního charakteru úvěrového závazku své břemeno tvrzení a důkazní, žalovaný však ničeho nenamítal, netvrdil ani skutečnosti, které by nasvědčovaly byť částečné úhradě dluhu. S ohledem na uvedené závěry tedy soud žalobkyni v plném rozsahu přiznal její žalobní žádání, když žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni nejen samotný úvěrový dluh z titulu poskytnuté jistiny úvěru, ale i příslušnou odměnu a smluvní pokutu, jak plynulo z platně uzavřeného písemného závazku. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého závazku mu zcela žalobkyně právo i na příslušenství podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny až do její úplné úhrady. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení zcela úspěšné žalobkyni. Náklady řízení v celkové částce 6 934 Kč spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč odměně za zastupování právním zástupcem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozd. před., tj. 4 500 Kč za 3 úkony právn