24 C 296/2021-76 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 28. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 023 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 7. 10. 2008 s žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr k běžnému účtu č. [bankovní účet] až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč v souladu s aktuálními Dispozicemi ke smlouvě a žalovaná se zavázala v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami, Sazebníkem poplatků a Produktovými podmínkami, které se staly součástí smlouvy, udržovat na účtu kreditní obrat, zejm. nepřekračovat sjednaný úvěrový limit, řádně a včas splácet uvedený úvěr se sazbou 21,99 % p.a. Pro případ porušení smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit úrok z prodlení. Žalované banka umožnila poskytnutý úvěr na běžném účtu čerpat, nicméně žalovaná překročila sjednanou výši úvěrového limitu, když úvěr řádně a včas nesplácel, tudíž banka převedla v souladu se smluvními podmínkami dne 26. 11. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 7 223 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem úhrady v pravidelných splátkách, což žalovanému oznámila vč. jejich výše a počtu. Banka v důsledku neplnění splátkové povinnosti prohlásila úvěr ke dni 1. 4. 2020 za ihned splatný v celé výši. Žalobou je tedy uplatňována částka 7 223 Kč na jistině, dále smluvní poplatky ve výši 1 800 Kč za upomínky ze dne 11. 3. 2020, 10. 2. 2020 a 13. 1. 2020 á 600 Kč, dále žalobkyně uplatňuje úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 7 223 Kč v kapitalizované výši ke dni 28. 1. 2021 a dále od 29. 1. 2021 do zaplacení včetně smluvního úroku ve výši 21,99 % p.a. z částky 7 223 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně se stala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 vč. přílohy č. 1 Seznamu pohledávek právním nástupcem shora uvedeného věřitele. Žalovaná nereagovala plněním ani na výzvu právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla 7. 10. 2008 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách ve znění Dispozic k této smlouvě ze dne 3. 10. 2018 a Základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru a Sazebníku poplatků, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši povoleného limitu 5 000 Kč s úrokovou sazbou 21,99 % p.a., žalovaná se zavázala čerpat tento úvěr jen do výše uvedeného limitu průběžně tak, že žalovaná byla povinna zajistit souhrn částek připsaných za každý kalendářní měsíc ve prospěch svého běžného účtu v minimální sjednané výši /měsíční kreditní příjem/ a po dobu jednoho kalendářního dne vykazovat na svém běžném účtu, na němž je úvěr čerpán, kreditní zůstatek minimálně vždy za období 360 kalendářní dnů, přičemž toto kreditní období se počítá od prvního dne čerpání povoleného debetního zůstatku na běžnému účtu nebo od prvního dne čerpání provedeného po uplynutí předchozího kreditního období. V případě zejm. prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky, překročení povoleného limitu je banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv závazky klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení, ukončit smluvní vztah, pro případ nedodržení kreditního období zrušit povolený limit v den zrušení povoleného limitu a otevřít úvěrový účet, převést na něj debetní zůstatek z běžného účtu s povinností klienta splatit splatný tzv. fexikredit v pravidelných měsíčních anuitních splátkách tak, aby délka splácení nepřesáhla dobu 48 měsíců a dále platit úroky v souladu se zaslanou výzvou banky. Za zaslání každé upomínky účtovat částku 600 Kč. Banka svůj závazek splnila a umožnila žalované čerpat kontokorentní úvěr na jejím běžnému účtu č. [bankovní účet], nicméně žalovaná porušila smluvní podmínky kontokorentu, u něhož přečerpala sjednaný limit, tudíž dne 26. 11. 2019 banka převedla debetní zůstatek na tomto účtu ve výši 7 223 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem úhrady dluhu v pravidelných 4 měsíčních splátkách á 1 805,75 Kč vždy k 26. dni příslušného měsíce počínaje 26. 12. 2019, nicméně žalovaná tuto povinnost neplnila. Banka oznámila žalované zesplatnění úvěru dne 14. 2020 s nedoplatkem 9 023 Kč a vyzvala ji k plnění nejpozději do 16. 4. 2020. V souladu s upomínáním žalovaného banka naúčtovala žalované smluvní poplatky v celkové výši 1 800 Kč, přičemž ke dni 28. 1. 2021 činil kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné jistiny 471 Kč. Žalobkyně se na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 stala právním nástupcem původního věřitele, což právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované přípisem ze dne 2. 2. 2021. Žalovaná ničeho neuhradila ani na výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 2. 2021. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 14. Podle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 15. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná, proto jí v plném rozsahu vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalované finanční prostředky v určité výši, což poté splnil, a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalované částku 5 000 Kč, kterou žalovaná řádně nesplácela. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnila, resp. že tento její dluh zanikl jinak. Žalovaná však zůstala v tomto směru zcela nečinná. Z důvodu porušení smluvních podmínek byl přečerpaný debetní zůstatek na běžném účtu žalované převeden na speciální účet banky v souladu se smluvními podmínkami stran, kdy