12 C 118/2022-26 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou soudu dne 27. 4. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo vypořádáno společné jmění manželů, jejichž manželství bylo pravomocně rozvedeno dne [datum]. Žaloba obsahovala skutková tvrzení i určitý a vykonatelný petit. Žalobkyně uvedla, že žalovaný nemá zájem o vypořádání dohodou a nereagoval ani na předžalobní výzvu jejího právního zástupce. 2. V řízení soud uložil žalovanému usnesením ze dne 29. 4. 2022 čj. [číslo jednací] povinnost vyjádřit se písemně ve věci samé k žalobě, která byla přiložena, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení. Do vlastních rukou žalovanému byla zásilka doručena 5. 5. 2022. Ve vyjádření měl žalovaný uvést, zda nárok uplatněný žalobou uznává a pokud jej zcela neuznává, vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, označit důkazy k prokázání svých tvrzení a připojit listiny, na něž se odvolává. Žalovaný byl poučen, že v případě, že se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud zato, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. 3. Ve stanovené lhůtě 30 dnů žalovaný doručil pouze plnou moc pro zvoleného právního zástupce a sdělení, že nesouhlasí s návrhem na vypořádání. V současné době, že je jednáno na úrovni právních zástupců a podrobné vyjádření ve věci vypořádání soudu dodá, pokud strany nedosáhnou dohody do 31. 8. 2022. Na to soud ještě v běžící lhůtě 30 dnů sdělil, právnímu zástupci žalovaného, že žalovaný byl poučen dle § 114b o. s. ř. a byla mu stanovena lhůta 30 dnů od doručení usnesení soudu. Právnímu zástupci bylo doručeno toto sdělení dne 2. 6. 2022, tedy rovněž v době stále běžící lhůty. Přesto ničeho soud od žalované strany dle poučení neobdržel. 4. K tomuto podání se vyjádřil právní zástupce žalobkyně tak, že žádná mimosoudní jednání neprobíhala, neprobíhají a ani probíhat nebudou. 5. Podle ust. § 114b odst. 1, 2, 3, 4 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“) vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci. Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 6. Podle ust. § 153a odst. 1, 2, 3 a 4 o.s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 7. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp.zn. 28 Cdo 611/2008 ze dne 1.7.2008 uvedl:„ Povinnost vyjádřit se podle § 114b odst. 2 o. s. ř. splní žalovaný jak tím, že v odůvodnění odporu uvede skutkové okolnosti, na nichž staví svou obranu, a označí důkazy, tak tím, že odpor neodůvodní a v určené lhůtě se ve věci vyjádří samostatným kvalifikovaným podáním (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2602/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C [číslo], sešit CD 4, ročník 2007). Žalovaný se tedy ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. vyjádří (a zabrání tak fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání), jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává a jestliže v základních obrysech vylíčí rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu (aby soud mohl stanovit okruh sporných skutečností, které budou předmětem dokazování).“ 8. Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp.zn. II. ÚS 2043/08 ze dne 15.10.2008 konstatoval:„ Ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje tzv. kvalifikované vyjádření, tzn. nepostačuje pouhé prosté sdělení, že žalovaný se žalobou nesouhlasí, ale právě v případě nesouhlasu s uplatněným nárokem musí vyjádření obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž žalovaný staví svoji obranu. Nesplní-li žalovaný tuto svoji povinnost alespoň v minimálním rozsahu skutkových tvrzení, nastává zákonná fikce, s níž jsou spojeny následky rozsudku pro uznání. Pouhé oznámení soudu, že žalovaný se žalobou nesouhlasí, protože byla podána účelově, nesplňuje ani elementární náležitosti vyžadované pro kvalifikované vyjádření tak, jak uznal Ústavní soud ve výše citovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 544/05. Pokud by Ústavní soud připustil jiný výklad § 114b odst. 1 o. s. ř., ztratila by tím úprava rozsudku pro uznání svůj účel. 9. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp.zn. 22 Cdo 3446/2012 ze dne 29. 10. 2014 stanovil, že rozsudek pro uznání lze vydat i v řízení o vypořádání společného jmění manželů a dále uvedl:“ Neobstojí proto tvrzení dovolatelky, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť žaloba byla„ neurčitá a trpěla vadami“, jestliže vady žaloby spatřuje v tom, že neobsahovala ocenění veškerých věcí, ocenění bylo několikanásobně nadsazené, do vypořádání byly zahrnuty i věci, které již nebyly ve vlastnictví účastníků, vědomě uváděla nepravdy o úvěrové situaci, a dále že neobsahovala veškeré potřebné důkazy k posouzení ocenění majetku. Těmito námitkami totiž nejsou tvrzeny vady žaloby, ale dovolatelka pouze polemizuje se správností žalobních tvrzení a namítá nedostatek důkazů. Zpochybňuje tím uznaný nárok ze skutkového hlediska, což v případě vydání rozsudku pro uznání nemůže být úspěšné. Případná pak není ani námitka dovolatelky, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů nelze z povahy věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť jde o věc typově složitou, ani námitka, že odvolací soud neodůvodnil, zda v konkrétním případě bylo možno využít výzvy podle § 114b o. s. ř. Jak již bylo výše uvedeno, lze rozsudek pro uznání vydat i v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. V dané věci přistoupil soud prvního stupně k vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. z důvodu, že takový postup odůvodňovala povaha věci. Povaha věci pak odůvodňuje vydání usnesení ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení tehdy, jestliže se jedná o věc typově, skutkově či právně obtížnou, která vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání. Podle názoru dovolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, jestliže v daném případě realizoval přípravu jednání skutkově obtížné věci prostřednictvím usnesení vydaného v režimu § 114b odst. 1 o. s. ř. Nad rámec uvedeného dovolací soud doplňuje, že jestliže žalovaná nesplní v soudem určené lhůtě povinnost, kterou jí soud uložil v usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř., má se za to, že žalobou uplatněný nárok uznala, a to bez ohledu na to, zda jej též uznává„ ve skutečnosti“, jestliže účinky fikce nastaly. Jde o zákonnou fikci uznání nároku uplatněného žalobou, která je v této podobě sankcí za nečinnost žalované. Pak na jejích důsledcích ve smyslu existence základu pro vydání rozsudku pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) nemůže ničeho změnit ani okolnost, že později žalovaná uplatněnému nároku oponovala, resp.„ vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu“. 10. V projednávané věci má soud za to, že žalovaný obsahem podaného sdělení nesplnil procesní povinnost uloženou mu podle § 114b o. s. ř., neboť předmětné vyjádření nesplňuje požadavky stanovené výše uvedeným ustanove