13 C 270/2022-23 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj žalobní nárok odůvodnila tím, že žalovaná byla dne 19. 9. 2021 převezena do záchytné stanice [označení zdravotnického zařízení], kde jí byla poskytnuta potřebná lékařská péče a ošetření s následnou nutnou hospitalizací. Za pobyt a ošetření u žalobkyně byly žalované vyúčtovány náklady ve výši 2 500 Kč, přičemž žalovaná svůj dluh ve výši 2 500 Kč uznala s tím, že se zavázala dluh zaplatit žalobkyni do 8 dnů, tj. do 28. 9. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani přes písemnou výzvu k zaplacení ze dne 31. 8. 2020 dosud žalobkyni nic neuhradila, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná byla dne 19. 9. 2021 přijata [označení zdravotnického zařízení]. Za pobyt v záchytné stanici žalobce byla žalované vyúčtována náhrada za pobyt v záchytné stanici ve výši 2 500 Kč, splatná ihned, jinak nejpozději do 8 dnů, kdy současně žalovaná uvedený závazek co do důvodu i výše písemně uznala. Žalovaná žalobkyni ani přes písemnou předsoudní výzvu ničeho neuhradila. 5. Podle ustanovení § 17 odst. 1 a 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále také jen„ zákon č. 379/2005“) protialkoholní a protitoxikomanická záchytná stanice je zdravotnické zařízení, které zřizuje územně samosprávný celek, který může v samostatné působnosti zajišťovat péči poskytovanou v tomto zařízení též smluvně, a to tak, aby na celém jeho území byla zajištěna záchytná služba. Dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. 6. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. S ohledem na výše citované právní normy a na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce takto: Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná a je nutno jí v celém rozsahu vyhovět. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaná byla hospitalizována pod vlivem alkoholu v záchytné stanici žalobkyně, kdy žalobkyně následně vyúčtovala žalované za pobyt a lékařskou péči částku ve výši 2 500 Kč, když dle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. svědčí ošetřované osobě (žalované) povinnost hradit vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Žalovaná ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku žalobní pohledávku žalobkyně co do důvodu a výše uznala, žalobkyně tedy vznik dluhu ani jeho výši v daném řízení prokazovat nemusela, a proto bylo pouze a jen na žalované, aby soudu v probíhajícím řízení prokázala, že dluh nevznikl, tento byl splněn či zanikl jinak. Vzhledem k tomu, že žalovaná pro svou procesní pasivitu v průběhu řízení žalobní nárok žalobkyně ani částečně nerozporovala a ani netvrdila jeho (byť částečný) zánik, soud shledává tento žalobní nárok žalobkyně důvodným. Za situace, kdy v řízení nebylo žalovanou tvrzeno a ani prokázáno, že by žalovaná žalobkyni dlužnou částku v celkové výši 2 500 Kč uhradila, byla jí tato povinnost uložena ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně příslušenství - zákonného úroku z prodlení, jehož výši a stanovení splatnosti žalobkyní soud po přezkoumání shledává zákonu neodporující, odpovídající skutkovým zjištěním soudu. Lhůtu k plnění soud stanovil jakožto obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalovaná tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 189 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 2 089 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.