15 C 262/2021-41 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 914 Kč jako zákonného příspěvku za nepojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [registrační značka], jehož vlastníkem/provozovatelem byl žalovaný. Žalovaný neměl v období od 21. 5. 2020 do 29. 10. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, čímž žalovaný porušil svou zákonnou povinnost pojištění vozidla. Žalovaná částka se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, konkrétně 47 Kč za 162 dní, tj. celkem 7 614 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl v období od 21. 5. 2020 do 29. 10. 2020 vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], přičemž předmětné vozidlo nebylo ve shora uvedeném období pojištěno v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Jednalo se o osobní automobil s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, kde denní sazba příspěvku činí 47 Kč a vozidlo bylo nepojištěno po dobu 162 dní. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 16. 12. 2020 k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za výše uvedené období ve výši 7 614 Kč a k úhradě nákladů uplatnění ve výši 300 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení předmětné výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 12. 2020. Dne 10. 6. 2021 zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. 5. Dle § 1 odst. 2) zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 6. Dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle ust. § 1 odst. 2, to neplatí, bylo – li vozidlo odcizeno. 7. Dle § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady kanceláře podle odst. 4 zaniká, pokud kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odst. 7. Jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta jednoho roku nezačne běžet dříve, než se kancelář prokazatelně dozví kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 8. Dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla činí 300 Kč. 9. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil zjištěný skutkový stav s výše uvedenými právními předpisy a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Podle ustanovení § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla platí, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2, tj. je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s citovaným zákonem. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady [obec] kanceláři pojistitelů zaniká, pokud žalobkyně do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 16. 12. 2020 k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za výše uvedené období ve výši 7 613 Kč ve lhůtě do 30 dnů od doručení předmětné výzvy, popř. k prokázání neexistence její povinnosti k úhradě. V dané procesní situaci tak bylo na žalovaném, jakožto vlastníku předmětného vozidla, aby tvrdil, případně důkazně prokázal, že v uvedeném období bylo shora uvedené motorové vozidlo pojistně kryto tzv. zákonným ručením. Žalovaný však tuto skutečnost netvrdil ani neprokázal. Žalobkyni pak v souladu s výše uvedeným zákonem vzniklo právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva, jejichž výše v souladu s výše uvedenou vyhláškou činí výši 300 Kč. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 7 914 Kč odpovídající příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem a poplatku spojeného s mimosoudním vymáháním. Soud rovněž žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z této částky, a to za dobu od 2. 3. 2020, když počátek splatnosti soud shledal zákonu neodporující a odpovídající skutkovým zjištěním soudu. Lhůta k plnění byla stanovena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 200 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.