15 C 39/2022-32 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u soudu dne 18. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 462 Kč s příslušenstvím jako nároku na zaplacení dlužného pojistného z pojistné smlouvy [číslo] ve výši 1 262,22 Kč a částky 200 Kč jako poplatku za odeslání upomínky k úhradě dlužného pojistného. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. 3. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání, obsahuje ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. zkrácené odůvodnění. 4. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 29. 7. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] o sdruženém pojištění vozidla, ve které bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Peugeot 306, [registrační značka], s počátkem pojištění od 29. 7. 2019 na dobu neurčitou s ročním pojistným ve výši 4 120 Kč splatným čtvrtletně ve výši 1 030 Kč. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného písemnou výzvou ze dne 28. 6. 2020 k zaplacení dlužného pojistného nejpozději do 17. 8. 2020, jinak pojištění zanikne. Následně žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku, ve které jej vyzvala k zaplacení dlužné jistiny ve výši 1 462,22 Kč. 5. Podle ust. § 2758 odst. 1,2 občanského zákoníku pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy a zachovanou. 6. Podle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu škody z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla. 7. Podle ust. § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 8. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 10. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy ve spojení s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva o sdruženém pojištění vozidla zahrnující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb., na kterou se ve věcech, které tento zákon neupravuje, aplikují ustanovení občanského zákoníku o pojistné smlouvě. Dle této smlouvy byl žalovaný povinen platit pojistné ve smluvně stanovené výši. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni neuhradil sjednané pojistné za období od 29. 4. 2020 do 18. 8. 2020, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 262,22 Kč, která odpovídá poměrné části sjednaného pojistného za shora uvedené období. Žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, kdy počátek prodlení i období, za které je úrok požadován, považuje soud za odpovídající skutkovým zjištěním soudu a neodporující zákonu. Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní pariční lhůtu, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 11. Pokud jde o žalobkyní požadovanou částku 200 Kč jako nákladů na upomínání dlužného pojistného, žaloba byla v této části ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodná zamítnuta. Žalovaný byl v předmětném smluvním ujednání v postavení spotřebitele. Žalobkyně netvrdila a nedoložila, že by povinnost v takovéto konkrétní výši byla ujednána stranami přímo v pojistné smlouvě, když ujednání o povinnosti zaplatit poplatky za upomínání dlužného pojistného odkazem na pojistné podmínky či sazebník žalobkyně, shledává soud neurčitým, a tudíž neplatným ujednáním. Soud tak dospěl k závěru, že tato smluvní sankce nebyla mezi účastníky platně sjednána (viz rozhodnutí Ústavního soudu ČR v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3512/11: „ V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení bylo původně zaplacení částky 1 631,44 Kč, v rozsahu 200 Kč pak byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Za této situace pro účely vyčíslení nákladů soudního řízení byla žalobkyně převážně úspěšnou účastnicí, a to v poměru 75,48 %. Celkové náklady řízení žalobkyně činily částku 1 489 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (3krát 200 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (3krát 100 Kč) za 3 úkony právní služby dle § 13,14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění, a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, když advokát žalobkyně je plátcem DPH. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v poměrné výši 75,48 %, tj. v celkové výši 1 124 Kč. Žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).