15 C 94/2022-39 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 28. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] s. r. o. a žalovaným došlo dne 15. 12. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím úvěru v celkové výši 6 695 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 11. 2020 s účinností ke dni 9. 12. 2020 převedena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 9. 12. 2020. Žalobkyně žalobou vůči žalovanému uplatňovala nesplacenou jistinu ve výši 5 000 Kč, nesplacený kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 177,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 645 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 321 Kč. 2. Svým podáním doručeným soudu dne 6. 5. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 645 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Soud tak ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení zastavil, když žaloba byla částečně vzata zpět před zahájením prvního jednání ve věci a k úkonu žalobkyně tak nebyl nutný souhlas žalovaného (výrok I. tohoto rozsudku). 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. <b>5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:</b> Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z potvrzení o přijetí platby, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 9. 11. 2020 s účinností ke dni 9. 12. 2020 postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 9. 12. 2020, odeslaným dne 11. 12. 2020. Ze smlouvy o úvěru, z přehledu smlouvy a z obchodních podmínek bylo zjištěno, že dne 15. 12. 2017 byla mezi [právnická osoba] s. r. o. a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli splatit celkovou částku 6 695 Kč se splatností 15. 1. 2018. Z příkazu k úhradě bylo zjištěno, že původní věřitel žalovanému úvěr v celkové výši 5 000 Kč poskytl v hotovosti dne 15. 12. 2017. Z předžalobní výzvy a z podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalované pohledávky předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2021, odeslanou dne 29. 11. 2021. 6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil zjištěné skutečnosti ve spojení s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni na základě výše uvedené smlouvy byla předmětná pohledávka za žalovaným platně převedena a toto bylo žalovanému řádně oznámeno. V řízení bylo dále zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr v celkové výši 5 000 Kč. Žalobkyně již v současné době po výše uvedeném částečném zpětvzetí po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a zaplacení zákonných úroků z prodlení. Bylo tak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj závazek ze smlouvy již uhradil či dluh zanikl jinak, žalovaný se však k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud podané žalobě po výše uvedeném zpětvzetí žaloby ve zbývající části vyhověl. Lhůtu k plnění určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 11 807,53 Kč a žalobě bylo vyhověno co do zaplacení částky 6 839,72 Kč. Co do celkové částky 4 967,81 Kč pak bylo řízení zastaveno z důvodu procesního zavinění žalobkyně, v tomto rozsahu je tak nutné žalobkyni považovat za neúspěšnou účastnici. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 15,86 % z předmětu řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady v celkové výši [částka], které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně touž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), a 21% DPH z odměny za zastoupení a režijního paušálu ve výši 189 Kč. Žalobkyni pak vzniklo právo na zaplacení části těchto nákladů řízení v poměru 15,86 %, tj. právo na zaplacení nákladů řízení ve výši [částka] Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní (výrok III. tohoto rozsudku).