19 C 257/2022-37 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u soudu dne 29. 6. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 697 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 15. 9. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a uhrazení tohoto příspěvku se žalobkyně žalobou domáhala. Žalovaný jako vlastník/provozovatel neměl od 19. 1. 2021 do 16. 2. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [registrační značka]. Vozidlo nebylo pojištěno 29 dní a žalobkyni vznikl nárok na příspěvek ve výši 2 697 Kč vypočtený denní sazbou dle druhu vozidla (konkrétně 93 Kč za den). Svůj nárok žalobkyně dovozovala ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, konkrétně z § 4 odst. 1, když v souladu s § 4 odst. 6 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě příspěvku a splatnost příspěvku nastala dne 14. 9. 2021. Dne 24. 5. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.). Žalobkyně rovněž požadovala uhradit poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalovaný byl veden v registru vozidel v období od 19. 1. 2021 do 16 2. 2021 jako vlastník/provozovatel vozidla s [registrační značka], které nebylo v uvedeném období pojištěno. Za toto období vznikla žalovanému ze zákona povinnost na uhrazení příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] z titulu neuhrazeného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyčíslila výši příspěvku za výše uvedené období na částku 2 697 Kč a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na částku 300 Kč. Žalobkyně neprokázala odeslání ani doručení tvrzené výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 1. 7. 2021, kterou ani nepředložila k důkazu. U písemností označených jako upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku ze dne 6. 10. 2021 a výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 28. 3. 2022 nebylo rovněž doloženo jejich odeslání ani doručení. Žalobkyně rovněž neprokázala ani odeslání tvrzené předžalobní upomínky, kterou taktéž nepředložila k důkazu. 6. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. 8. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 9. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 10. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 11. Podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 12. Podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku vlastníka/provozovatele motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za dobu od 19. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 2 697 Kč a rovněž nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně nicméně neprokázala splnění požadavků § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pro splatnost příspěvku, kterými jsou doručení výzvy žalovanému, lhůta ke splnění povinnosti v trvání nejméně 30 dnů od doručení výzvy a poučení žalovaného o jeho právech a povinnostech. Řádně předvolaná žalobkyně se z jednání dne 7. 11. 2022 omluvila a sama se tak zbavila možnosti být vyzvána poučením dle § 118a odst. 1., odst. 3 o. s. ř. k doplnění svých skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ve vztahu k existenci, obsahu a doručení tvrzené výzvy splňující zákonem vyžadované požadavky na její obsahové náležitosti žalovanému. Soud se zabýval také tím, zda náležitosti výzvy nesplňovaly upomínky k úhradě poplatku ze dnů 6. 10. 2021 a 28. 3. 2022, nicméně dospěl k závěru, že tomu tak není. Ani v jedné z těchto písemností nebyla žalovanému poskytnuta zákonem požadovaná minimálně 30 denní lhůta k plnění a stejně tak žádná neobsahovala zákonem požadované poučení žalovaného. Nadto nebylo prokázáno ani odeslání těchto písemností. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a to za situace, kdy žalovaný byl sice procesně plně úspěšným účastníkem a žalobkyně tak má povinnost nahradit mu účelně vynaložené náklady řízení, avšak v řízení zcela pasivnímu žalovanému žádné náklady nevznikly.