20 C 251/2021-66 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 451 Kč příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 13. 2. 2018 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla s počátkem pojištění ke dni 13. 2. 2018 Smlouva byla uzavřena na dálku a žalovaný přijal návrh pojistné smlouvy uhrazením první splátky pojistného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit pojistné ve výši 5 470 Kč ročně, splatné pololetně ve výši 2 735 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 13. 8. 2019 ani přes urgence žalobkyně, proto pojištění ke dni 14. 1. 2020 zaniklo. Za období od 13. 8. 2019 do 14. 1. 2020 dluží žalovaný na pojistném částku 2 451 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. <b>4. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:</b> 5. Mezi účastníky byla dne 13. 2. 2018 uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla s počátkem pojištění ke dni 13. 2. 2018 Smlouva byla uzavřena na dálku a žalovaný přijal návrh pojistné smlouvy uhrazením první splátky pojistného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit pojistné ve výši 5 470 Kč ročně, splatné pololetně ve výši 2 735 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 23. 3. 2018 ani přes urgence žalobkyně, proto pojištění ke dni 31. 7. 2018 zaniklo. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 13. 8. 2019 ani přes urgence žalobkyně, proto pojištění ke dni 14. 1. 2020 zaniklo. Za období od 13. 8. 2019 do 14. 1. 2020 dluží žalovaný na pojistném částku 2 451 Kč. 6. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci je dána existence cizího prvku, spočívající ve státní příslušnosti žalovaného, který dle výpisu z centrální evidence obyvatel má státní občanství Rumunska, zabýval se soud otázkou své pravomoci a příslušnosti k projednání a rozhodnutí věcí, jakož i otázkou práva rozhodného. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika i Rumunsko jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle článku 10 uvedeného Nařízení ve věcech pojištění se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž je dotčen článek 6 a čl. 7 bod 5. Podle článku 14 odst. 1 uvedeného Nařízení aniž je dotčen čl. 13 odst. 3, může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. Podle článku 15 Nařízení od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující pojistníkovi, pojištěnému nebo oprávněné osobě zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle; 3) uzavřenou mezi pojistníkem a pojistitelem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, a to i v případě, že by škodná událost nastala v cizině, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná; 4) uzavřenou pojistníkem, který nemá bydliště v členském státě, pokud se nejedná o povinné pojištění nebo o pojištění nemovitostí nacházejících se v některém členském státě, nebo 5) týkající se pojistné smlouvy do té míry, v níž se vztahuje na jedno či více z rizik uvedených v článku 16. Vzhledem k tomu, že žalovaný má bydliště na území ČR, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Ustanovení sjednaných mezinárodních smluv mezi Českou republikou a Rumunskem (zejména pak smlouva o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem publikovaná pod č. 1/1996 Sb.) řeší otázku rozhodného práva v případě smluvních závazků v oddílu III., článku 50 odst. 1, kde je stanoveno, že základní podmínky smlouvy se řídí právním řádem, na němž se účastníci dohodli. Nedošlo-li ke zvolení práva, řídí se závazkový vztah právním řádem místa, kde byla smlouva uzavřena. S ohledem na shora uvedené bude rozhodným pro daný spor české právo hmotné. 7. Podle ust. § 2758 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, občanského zákoníku (dále jen OZ) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 8. Není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. 9. Podle ust. § 2772 odst. 1 OZ není-li ujednána doba vzniku pojištění, vzniká pojištění prvním dnem následujícím po dni uzavření smlouvy. 10. Podle ust. § 2782 odst. 1 OZ pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 11. Podle ust. § 2783 odst. 1, 2 OZ není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. 12. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 13. Podle ust. § 2804 OZ upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 14. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy ve spojení se shora uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu v souladu s ust. § 2785 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný se v této smlouvě zavázal k placení ročního pojistného ve výši 5 470 Kč, splatného pololetně ve výši 2 735 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 13. 8. 2019 ani přes urgence žalobkyně, proto pojištění ke dni 14. 1. 2020 zaniklo. Žalobkyni tak vznikl nárok na neuhrazenou částku pojistného za období od 13. 8. 2019 do 14. 1. 2020 ve výši 2 451 Kč. Jelikož žalovaný svoji povinnost vyplývající z tohoto smluvního vztahu žalobkyni včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat kromě zaplacení jistiny i zaplacení úroku z prodlení ve výši určené podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedených skutečností soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 17. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní. 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 189 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 1 489 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.