23 C 52/2022-26 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 180 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že ve dnech [datum] a [datum] byly žalovanému poskytnuty zdravotní služby na [anonymizováno] oddělení a vyúčtován poplatek ve výši 90 Kč za každé ošetření, celkem 180 Kč, ve smyslu § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o veřejném zdravotním pojištění“). Žalovaný svůj dluh ve výši á 90 Kč, celkem 180 Kč ze dnů [datum] a [datum] uznal co do důvodu a výše s povinností zaplatit jej do 8 dnů, tj. do [datum] a [datum], ničeho však neuhradil. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. Předžalobní výzvy byly žalovanému zaslány. 2. Žalovaný se k žalobě, stejně jako k výzvě soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. Jelikož proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, je jeho odůvodnění koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 zákona o. s. ř. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: ve dnech [datum] a [datum] byly žalovanému poskytnuty zdravotní služby na [anonymizováno] oddělení a vyúčtován poplatek ve výši 90 Kč za každé ošetření, celkem 180 Kč, se splatností do 8 dnů ode dne vystavení daňového dokladu. Jednotlivé daňové doklady byly vystaveny ve dnech [datum] a [datum]. Součástí každého daňového dokladu je rovněž uznání dluhu co do důvodu a výše. Předžalobní výzvy byly žalovanému zaslány. Žalovaný k dnešnímu dni na dluhu žalobkyni ničeho neuhradil. 5. Podle § 16a odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství. 6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může věřitel, který řádně a včas splnil své smluvní povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla ve dnech [datum] a [datum] ošetření žalovaného ve smyslu § 16a zákona o veřejném zdravotním pojištění. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni, jako poskytovatelce lékařské pohotovostní služby, náklady na poskytnuté služby, které žalobkyně vyčíslila ve výši 90 Kč za každý jednotlivý případ. Splatnost dluhu byla stanovena do 8 dnů od vystavení jednotlivých daňových dokladů, které žalovaný osobně převzal ve dnech [datum] a [datum]. V dané procesní situaci bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni dluh, byť částečně, uhradil, případně, že uplatněná pohledávka zanikla jinak. Žalovaný, v řízení zcela pasivní, netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že dluh uhradil, případně, že uplatněná pohledávka zanikla některým z jiných zákonných důvodu a žádná taková skutečnost ani v řízení nevyšla najevo. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 180 Kč. Dále byl žalovaný zavázán podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., k úhradě zákonného úroku z prodlení z částky 180 Kč plynoucího ode dne následujícího po splatnosti každého jednotlivého vystaveného daňového dokladu. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně procesně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 200 Kč sestávající z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušální náhrady 200 Kč za 2 úkony (výzva k plnění, žaloba) nezastoupeného účastníka dle § 1,2 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř.. Žalobkyně nad rámec uvedeného účtovala náhradu za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, konkrétně za 4 úkony právní služby a 4x paušální náhradu hotových výdajů, vše navýšené o náhradu za daň z přidané hodnoty, jejímž je advokát zastupující žalobkyni plátcem. Tyto náklady však soud nepovažuje na účelně vynaložené a nepřiznal proto jejich náhradu v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu k této problematice (k tomu viz nálezy Ústavního soudu týkající organizačních složek státu např. sp. zn. II. ÚS 3855/14 a institucí napojených na veřejné prostředky, např. České televize, sp. zn. I. ÚS 3344/12, sp. zn. II. ÚS 1333/14, Všeobecné zdravotní pojišťovny, sp. zn. IV. ÚS 474/13, fakultní nemocnice, sp. zn. I. ÚS 195/11). Ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 2933/15 Ústavní soud přímo ve vztahu k žalobkyni a účelnosti jí vynaložených nákladů na právní zastoupení ve stejné právní věci (přiznání nákladů záchytu) konstatoval, že„ Ústavní soud přitom dal ve svých rozhodnutích najevo, že podobný postup, při němž se prostřednictvím placených právních služeb přesouvají veřejné prostředky do rukou soukromých subjektů, a dochází tak mimo jiné k neúměrnému navyšování nákladů řízení, nebude tolerovat……Pokud jde o náklady spojené s právním zastoupením žalobkyně, okresní soud se v prvé řadě měl zabývat otázkou jejich účelnosti. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem obrany, hospodařící s majetkem státu, a tak bylo namístě, aby okresní soud posoudil žalobkyní vynaložené náklady na právní zastoupení pohledem principů vymezených v judikatuře Ústavního soudu, jak byla nastíněna výše.“ K uvedenému pak soud již jen dodává, že žalobkyně jako příspěvková organizace Ministerstva obrany je navázána na veřejné prostředky, z nichž je financován její provoz a měla by prostředky státu vynakládat účelně. V případě jako je tento, kdy se v řízeních o přiznání nákladů záchytu jedná svým obsahem o naprosto jednoduchá, až banální podání, které navíc žalobkyně podává opakovaně (viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a mnoho dalších), a ve zcela identické podobě (liší se jen ve jménu osoby, datu záchytu a výši žalované částky), však nepovažuje soud náklady na právní zastoupení žalobkyně za účelně vynaložené. A to tím spíše, že žalovaná je v těchto řízeních úspěšná a není tedy od ní vyžadována žádná procesní aktivita nad rámec učiněného podání ve věci samé. Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.