19 C 73/2023-42 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 3. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že ve dnech 24. 5. 2022, 4. 6. 2022, 23. 6. 2022 a 29. 8. 2022 byl žalovaný převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt ve smyslu §89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dál jen„ zákon o specifických zdravotních službách“). Za tyto úkony účtovala žalobkyně žalovanému náklady ve výši 3x 2 500 Kč a 1x 3 000 Kč. Žalovaný svůj dluh co do důvodu a výše ve dnech 5. 6. 2022, 24. 6. 2022 a 30. 8. 2022 uznal, a to s povinností zaplatit jej do 8 dnů, tj. do 13. 6. 2022, 2. 7. 2022 a 7. 9. 2022. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně dále uplatnila nárok na úrok z prodlení v zákonné roční výši z žalovaných částek. Předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odeslala žalobkyně žalovanému doporučeně ve dnech 12. 10. 2022, 7. 11. 2022 a 10. 1. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K výzvě soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný taktéž nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu; v době od 24. 5. 2022, 20:18 hod. do 25. 5. 2022, 7:14 hod. byl proveden záchyt žalovaného v záchytné stanici žalobkyně. Při přijetí v záchytné stanici byla u žalovaného zjištěna dechovým analyzátorem hladina alkoholu 2,1 promile a dále přítomnost návykové látky - [anonymizováno]. Za tento záchyt žalobkyně naúčtovala žalovanému částku 2 500 Kč, splatnou do osmi dnů ode dne vystavení daňového dokladu, tedy ode dne 25. 5. 2022. Žalovaný daňový doklad dne 25. 5. 2022 odmítl převzít (potvrzení o záchytu, osobní účet pacienta, kalkulace ceny). V době od 4. 6. 2022, 21:40 hod. do 5. 6. 2022, 7:53 hod. byl proveden záchyt žalovaného v záchytné stanici žalobkyně. Při přijetí v záchytné stanici byla u žalovaného zjištěna dechovým analyzátorem hladina alkoholu 1,8 promile. Za tento záchyt žalobkyně naúčtovala žalovanému částku 2 500 Kč, splatnou do osmi dnů ode dne vystavení daňového dokladu, tedy ode dne 5. 6. 2022. Žalovaný daňový doklad dne 5. 6. 2022 osobně převzal, což stvrdil svým podpisem (potvrzení o záchytu, osobní účet pacienta, kalkulace ceny). V době od 23. 6. 2022, 21:20 hod. do 24. 6. 2022, 7:38 hod. byl proveden záchyt žalovaného v záchytné stanici žalobkyně. Při přijetí v záchytné stanici byla u žalovaného zjištěna dechovým analyzátorem hladina alkoholu 1,86 promile. Za tento záchyt žalobkyně naúčtovala žalovanému částku 2 500 Kč, splatnou do osmi dnů ode dne vystavení daňového dokladu, tedy ode dne 24. 6. 2022. Žalovaný daňový doklad dne 24. 6. 2022 osobně převzal, což stvrdil svým podpisem (potvrzení o záchytu, osobní účet pacienta, kalkulace ceny). V době od 29. 8. 2022, 12:53 hod. do 30. 8. 2022, 7:23 hod. byl proveden záchyt žalovaného v záchytné stanici žalobkyně. Při přijetí v záchytné stanici byla u žalovaného zjištěna dechovým analyzátorem hladina alkoholu 1,59 promile. Za tento záchyt žalobkyně naúčtovala žalovanému částku 3 000 Kč, splatnou do osmi dnů ode dne vystavení daňového dokladu, tedy ode dne 30. 8. 2022. Žalovaný daňový doklad dne 30. 8. 2022 osobně převzal, což stvrdil svým podpisem (potvrzení o záchytu, osobní účet pacienta, kalkulace ceny). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. ve dnech 12. 10. 2022, 7. 11. 2022 a 10. 1. 2023 (výzvy, poštovní podací archy, kopie obálek). Žalovaný k dnešnímu dni na dluh žalobkyni ničeho neuhradil. 4. Podle § 89b odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. 5. Podle § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, věty první před středníkem, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. 6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může věřitel, který řádně a včas splnil své smluvní povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že ve dnech 24. 5. 2022, 4. 6. 2022, 23. 6. 2022 a 29. 8. 2022 provedla žalobkyně záchyt žalovaného ve smyslu zákona o specifických zdravotních službách. Žalovaný je tedy povinen nést náklady záchytu a pobytu na záchytné stanici podle § 89e zákona o specifických zdravotních službách, a žalobkyně je oprávněna je vymáhat. Splatnost dluhu byla určena do 8 dnů od vystavení toho kterého daňového dokladu. V dané procesní situaci bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a současně soudu prokázal, že žalobkyni dluh, byť částečně, uhradil, resp. že tento zanikl jinak. Žalovaný, v řízení zcela pasivní, netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že dluh uhradil, případně, že uplatněná pohledávka zanikla některým z jiných zákonných důvodu a žádná taková skutečnost ani v řízení nevyšla najevo. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 500 Kč. Dále byl žalovaný zavázán podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., k úhradě zákonného úroku z prodlení z té které částky plynoucího ode dne následujícího po splatnosti vystaveného daňového dokladu. Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní pariční lhůtu v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně procesně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 200 Kč sestávající z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a ze dvou režijních paušálů po 100 Kč, celkem tedy 200 Kč v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a §1 odst. 3, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tyto úkony – výzva k plnění a podání žaloby. Částku 1 200 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní pariční lhůtu v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 10. Náklady vzniklé žalobkyni za právní zastupování advokátem soud nepovažoval za náklady účelně vynaložené dle § 142 odst. 1 o. s. ř a nepřiznal proto jejich náhradu v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu k této problematice (viz nálezy Ústavního soudu týkající organizačních složek státu např. sp. zn. II. ÚS 3855/14 a institucí napojených na veřejné prostředky, např. České televize, sp. zn. I. ÚS 3344/12, sp. zn. II. ÚS 1333/14, Všeobecné zdravotní pojišťovny, sp. zn. IV. ÚS 474/13, fakultní nemocnice, sp. zn. I. ÚS 195/11). Ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 2933/15 Ústavní soud přímo ve vztahu k žalobkyni a účelnosti jí vynaložených nákladů na právní zastoupení ve stejné právní věci (přiznání nákladů záchytu) konstatoval, že„ Ústavní soud přitom dal ve svých rozhodnutích najevo, že podobný postup, při němž se prostřednictvím placených právních služeb přesouvají veřejné prostředky do rukou soukromých subjektů, a dochází tak mimo jiné k neúměrnému navyšování nákladů řízení, nebude tolerovat…… Pokud jde o náklady spojené s právním zastoupením žalobkyně, okresní soud se v prvé řadě měl zabývat otázkou jejich účelnosti. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem obrany, hospodařící s majetkem státu, a tak bylo namístě, aby okresní soud posoudil žalobkyní vynaložené náklady na právní zastoupení pohledem principů vymezených v judikatuře Ústavního soudu, jak byla nastíněna výše.“ K uvedenému pak soud dodává, že žalobkyně jako příspěvková organizace Ministerstva obrany je navázána na veřejné prostředky, z nichž je financován její