29 C 124/2022-265 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 5. 5. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném stanovení příspěvku na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matky s tím, že žalovaný je otcem společných dětí účastníků [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], účastníci spolu nežijí a na výživu žalobkyně žalovaný ničím nepřispívá, případně přispívá nedostatečně. Žalobkyně se tedy domáhal toho, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem částku ve výši 20 000 Kč, a dále částku 126 000 Kč představující příspěvek na úhradu výživy žalobkyně jako neprovdané matky ve výši vždy 5 000 Kč měsíčně za dobu od 6. 5. 2020 do 6. 5. 2022, a dále od 7. 5. 2022 do 9. 2. 2024 částkou ve výši 7 000 Kč. Žalovaný dobrovolně svou povinnost neplní. 2. V průběhu řízení žalobkyně podala návrh na vydání předběžného opatření na stanovení příspěvku na její výživu, kterému bylo částečně vyhověno a usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] byl žalovaný zavázán k povinnosti přispívat žalobkyni částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně, a to vždy do každého 10. dne v měsíci předem, počínaje měsícem 11/ 2022 nadále. 3. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení vyjádřil tak, že nárok žalobkyně v uplatněné výši označil za nedůvodný. Uvedl, že by žalobkyně neměla mít nárok na výživné neprovdané matky od narození dcery [jméno] dne 6. 5. 2020, po dobu soužití s žalovaným a až do 31. 12. 2021, když jednak spolu účastníci až do července 2021 společně hospodařili a jednak až do 31. 12. 2021 dosahovala žalobkyně takových příjmů, že se nedá hovořit o významném poklesu jejích příjmů ve srovnání s příjmy, kterých dosahovala před narozením dcery [jméno]. Žalovaný dále popřel, že by žalobkyni nijak nepřispíval na její výživu, když vedli společnou domácnost a společně tak uhrazovali své potřeby, také bydleli v jeho domě. Žalovaný pak sdělil, že je ochoten žalobkyni přispívat s účinností od 1. 1. 2022 částkou 1 000 Kč, když více není v jeho možnostech. Uvedl, že pracuje jako stálý operační dozorčí s výkonem zaměstnání u [anonymizováno] zařízení [číslo] [obec], zaměstnavatelem je Ministerstvo obrany ČR a jeho průměrný měsíční příjem činí cca 38 000 Kč. Naopak ale hradí výživné na 4 děti v celkové výši 16 500 Kč, od ledna 2022 výživné žalobkyni 1 000 Kč, zálohy za služby spojené s užíváním domu (cca 3 000 Kč), pojištění domu (4 148 Kč ročně), nákup dřeva na vytápění (cca 21 000 Kč), úrazové pojištění pro všechny děti (299 Kč), náklady na dopravu do zaměstnání i za dětmi (cca 4 500 Kč), výdaje nez. [jméno] spojené se sportovními aktivitami (1 000 Kč), splácení zápůjčky matce a zaměstnavateli (8 500 Kč a 2 000 Kč měsíčně), jakož i platby běžných nákupů (cca 10 000 Kč). 4. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně i žalovaný se po vyhlášení rozsudku ve věci výslovně vzdali práva odvolání, je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud po provedeném dokazování učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný se seznámili na konci roku 2018. Žalobkyně je svobodná, jiné děti než společné s žalovaným, nemá, před narozením dcery [jméno] dosahovala v zaměstnání příjmu v průměru cca 27 000 Kč měsíčně. Žalovaný je rozvedený a vyživovací povinnost má jednak ke dvěma dcerám z předchozího manželství, a to zletilé [jméno] a dosud nezl. [jméno], kterým hradí v celkové výši 10 500 Kč, a jednak k nezl [jméno] a [jméno], kde hradí výživné 6 000 Kč měsíčně, žalobkyni pak hradil od 1/ 2022 příspěvek ve výši 1 000 Kč, od 11/ 2022 pak ve výši 3 000 Kč. Žalovaný pracuje jako stálý operační dozorčí s výkonem zaměstnání u [anonymizováno] zařízení [číslo] [obec], zaměstnavatelem je Ministerstvo obrany ČR a jeho průměrný měsíční příjem činí cca 40 000 Kč včetně odměn a náhrad. Od jara 2019 vedli účastníci společnou domácnost v maringotce na pozemku žalovaného v [obec], kde tento stavěl rodinný dům. Žalobkyně tam pobývala s žalovaným, jinak pobývala též u svých rodičů. Takto spolu účastníci žili a hospodařili až do května 2020, kdy se narodila dne 6. 5. 2020 společná dcera [jméno]. Poté se žalobkyně s ohledem na péči o dceru přestěhovala ke svým rodičům do nemovitosti ve vlastnictví jejího otce pod adresou [obec a číslo]. Žalovaný pokračoval ve stavbě domu, kde účastníci plánovali společně bydlet, žalobkyně žalovanému nadále prala, vařila, u jejích rodičů také přespával. Na Vánoce 2020 se účastníci přestěhovali do nově postaveného rodinného domu v [obec] a společně zde žili do července 2021, kdy se žalobkyně již jako znovu těhotná odstěhovala od žalovaného ke svým rodičům, kde žije i nadále s oběma dětmi v samostatné části domu, kterou vlastním nákladem ve výši 200 000 Kč zrekonstruovala z vlastních úspor, a s rodiči se dohodla, že tato částka bude umořována částkou ve výši 8 000 Kč měsíčně, odpovídající platbám za užívání části domu, tedy nájmu a energiím. Žalobkyně hospodaří samostatně, pere a suší u rodičů, kterým spotřebu kompenzuje finančně. Vlastní starší osobní vozidlo. Její příjem je tvořen dávkami SSP (rodičovský příspěvek 7 500 Kč a přídavky na děti 2 x 1 330 Kč) a příspěvkem žalovaného ve výši 1 000 Kč od 1/ 2022 do 10/ 2023 a od 11/ 2023 ve výši 3 000 Kč měsíčně. V souvislosti s těhotenstvím si žalobkyně zakoupila těhotenské oblečení za částku přesahující 20 000 Kč a hradila další náklady spojené s těhotenstvím a porodem. Žalovaný celkem platí na výživném měsíčně částku 19 500 Kč. K tomu vynakládá další výdaje jako jsou zálohy za služby spojené s užíváním domu (cca 3 000 Kč), pojištění domu (4 148 Kč ročně), nákup dřeva na vytápění (cca 21 000 Kč ročně), úrazové pojištění pro všechny děti (299 Kč), náklady na dopravu do zaměstnání i za dětmi (cca 4 500 Kč měsíčně), jakož i platby běžných nákupů (cca 10 000 Kč). Vlastní nový rodinný dům v [obec], který není zatížen hypotékou, nicméně v souvislosti s výstavbou domu splácí zápůjčku od rodičů v původní výši 990 500 Kč, ze které splatil 500 000 Kč a splácí nadále 8 500 Kč měsíčně. Splácí také zápůjčku od zaměstnavatele ve výši 300 000 Kč splátkami ve výši 2 800 Kč měsíčně. 6. Podle ustanovení § 920 odst. 1 občanského zákoníku, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. 7. Podle ustanovení § 921 odst. 1 občanského zákoníku, výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. 8. Po právním zhodnocení skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. 9. Nárok žalobkyně byl podepsaným soudem posouzen v návaznosti na ust. § 920 odst. 1 občanského zákoníku a v této souvislosti je třeba zejména zdůraznit, že se v daném případě jedná o příspěvek na výživu žalobkyně jako neprovdané matky a na úhradu jejích nákladů, nikoliv o výživné, které by mělo zajišťovat stejnou životní úroveň účastníků, kdy žalobkyně zde nemá stejné postavení jako manželka. Významné je pro rozhodnutí o nároku žalobkyně posouzení, zda spolu účastníci vedli společnou domácnost a od kdy do kdy to bylo. Významné je dále posouzení poklesu příjmů žalobkyně v souvislosti s těhotenstvím a narozením dětí, ale současně je nutno zohlednit také majetkové a příjmové poměry žalovaného. 10. Pokud jde o náklady neprovdané matky, pak je třeba uvést, že se jedná fakticky o některé náklady, nikoliv náklady veškeré. Žalobkyně, byť v souvislosti s těhotenstvím a porodem vynaložila náklady zcela jistě vyšší (v průběhu dvou těhotenství náklady na lepší stravu, vitamíny, těhotenské oblečení, platby v porodnici apod.), požadovala po žalovaném zaplatit toliko 20 000 Kč, přičemž tato částka se soudu jeví v souvislosti se dvěma těhotenstvími jako přiměřená. Žalovaný ostatně ani netvrdil, že by žalobkyni nějak v této souvislosti přispěl a tyto náklady si hradila žalobkyně ze svých prostředků, přestože očekávala narození společných dětí účastníků. Soud tedy žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku zavázal k zaplacení částky 20 000 Kč žalobkyni, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, když o lhůtě k plnění ve výroku I. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř., a to s ohledem na aktuální poměry žalovaného, když nebylo prokázáno, že by kromě svého příjmu ze zaměstnání disponoval dalšími úsporami, a takto soudem stanovená lhůta mu tak umožní zajistit finanční prostředky ke splnění uložené povinnosti. 11. Pokud jde o příspěvek na výživu neprovdané matky, pak jeho délka