13 C 162/2024-67 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výroku uvedené s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (společnost Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.)) jako původní věřitel postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, . Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši , částka, . Tento úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Úvěr byl poskytl z bankovního účtu původního věřitele na účet žalovaného 2110144493/2700, VS: , var. symbol, . Žalovaný byl upomínám k úhradě dluhu, s tím, že celková výše nároku žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí , částka, , nejpozději splatných , datum, . Žalobkyně dále tvrdila, že pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Navrhovala též, aby byl učiněn dotaz na banku žalovaného.2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že neví, kolik by měl žalobkyni uhradit, dále že nemá povědomí o změně věřitele a že má za to, že právní předchůdce věřitele dostatečně nezkoumal jeho úvěruschopnost. Na závěr pak navrhoval žalobu zamítnout.3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:-ze smlouvy o revolvingovém úvěru, že byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi žalovaným jako dlužníkem a právním předchůdcem žalobkyně obchodní společností dříve Ferratum Bank p.l.c., jako věřitelem dne , datum, . Věřitel se zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši úvěrového limitu , částka, . Doba trvání úvěru byla stanovena na dobu neurčitou. Úvěr měl být poskytován z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného. Úroková sazba byla stanovena ve výši 8,5 % měsíčně a RPSN ve výši 264,42 %. Celková výše úvěru byla stanovena na částku , částka, . Smluvními stranami byla pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení a dále poplatky v rámci upomínacího procesu. Nedílnou součástí jsou obchodní podmínky.;-z přípisu UniCredit Bank a. s., že na účet žalovaného č. , č. účtu, nebyla zaslána žádná platba pod v. s. 4299861;-ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, že byla uzavřena dne , datum, mezi společností Ferratum Bank p.l.c., jako postupitelem, a společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , jako postupníkem a novým věřitelem;-z oznámení o postoupení pohledávky, že žalovanému bylo dopisem ze dne , datum, oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni;-z předžalobní výzvy včetně podacího lístku, že žalovaný byl dopisem ze dne , datum, vyzván k úhradě částky , částka, a nákladů právního zastoupení ve výši , částka, . Výzva byla podána na poštu téhož dne;-z neoznačené listny založené na č. l. 9 soud nezjistil žádné relevantní informace, kdy tato listina nese název Loan application info a je vedena v anglickém jazyce. Stejný osud stíhá i listinu založenou na č. l. 15- 16 s názvem Data from Ledger.4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí peněžní částky žalovanému ve výši limitního rámce , částka, . Ze smlouvy o postoupení pohledávky s přílohami ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto s žalobkyní uzavřela. Předžalobní výzvou ze dne , datum, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splacení dluhu.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, přičemž po provedeném dokazování soud nemá za prokázáno, že by žalobkyně splnila své povinnosti vyplývající z žalobkyní tvrzené uzavřené smlouvy o úvěru, tedy že by žalovanému poskytla úvěr ve sjednané výši. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně nehradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , popř. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně k prokázání svých tvrzení o poskytnutí úvěru nepředložila ničeho. Jako důkaz označila zprávu od UniCredit Bank a. s., kterou si soud vyžádal. UniCredit Bank a. s sdělila, že na účet žalovaného č. , č. účtu, nebyla nikdy připsána žádná platba pod VS: , var. symbol, , a tak žalobkyně především neprokázala, že na ve smlouvě sjednaný účet žalovaného poskytla peněžní prostředky. K jednání dne , datum, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být stran prokázání poskytnutí peněžních prostředků žalovanému poučena. Soud tak uzavírá, že žalobkyně nesplnila svou povinnost důkazní ve vztahu k poskytnutí úvěru. Žaloba žalobkyně je proto nedůvodná a byla zamítnuta. Nad rámec výše uvedeného soud uzavírá, že neposuzoval zkoumání úvěruschopnost žalovaného žalobkyní, neboť se toto jeví být v předmětném řízení nadbytečné.12. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný procesní úspěch, když žaloba žalobkyně byla zamítnuta a žalobkyně byla procesně neúspěšným účastníkem řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.