19 C 25/2024-130 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela s žalovanou dne 18. 2. 2015 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, kdy tvrdila, že si od žalované vyžádala informace k výši měsíčního příjmu, jejím závazkům, že provedla lustraci žalované ve svém interním systému, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupkyně žalobkyně dne 25. 10. 2023. Žalobkyně pak soudu doručila několik dalších podání, ze kterých soud dovodil, že jednak vzala částečně žalobu zpět co do částky 2 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaná v roce 2020 provedla celkem 3 splátky na svůj dluh v celkové výši 2 000 Kč a jednak se domáhala eventuálně, pro případ, že by soud měl za to, že nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované, částky 25 000 Kč s příslušenstvím od 30. 10. 2023. Dále pak soud dovodil, že se žalobkyně domáhala změny žaloby ohledně příslušenství a tuto změnu u jednání soudu dne 1. 3. 2024 připustil.2. Žalovaná se k žalobě u jednání soudu vyjádřila tak, že je připravena uhradit zbytek jistiny a požádala o umožnění plnit ve splátkách z důvodu její finanční situace. Uvedla, že je v evidenci ÚP, její celkový příjem jsou dávky v celkové výši 14 000 Kč, bydlí sama v nájemním bytě s náklady 9 500 Kč měsíčně a žalobkyni splácí už jeden závazek ve splátkách 800 Kč. Se splátkami jí pomůžou děti.3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 2. 2015, č. , hodnota, , soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že byl ujednán úrok ve výši 2 407 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 803 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 6 250 Kč. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 45 458 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 247 Kč;- z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne 26. 2. 2020 byla právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) vyhotovena předžalobní výzva a vyrozumění o postoupení pohledávky, písemnost byla žalované odeslána stejného dne;- z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 24. 10. 2023 byla žalobkyní vyhotovena předžalobní výzva a vyrozumění o postoupení pohledávky, nebylo prokázáno ani odeslání výzvy;- ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovanou společnosti , právnická osoba, ;- ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou ze dne 9. 6. 2021 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni;- z přehledu příchozích plateb ze dne 8. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2 000 Kč;- z e-mailové komunikace soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalované e-mail s označením předžalobní výzva a připojeným souborem, žalovaná odpověděla, že vůbec neví, o co se jedná.Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 18. 2. 2015 na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že ujednány byly celkové poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 20 458 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku celkem 2 000 Kč. Žalobkyně sice tvrdila, že bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované, nicméně k prokázaní tohoto tvrzení nepředložila žádné důkazy, a to jak k tomu, že by provedla lustrace v databázích a rejstřících, tak k příjmům a výdajům žalované. Dne 24. 10. 2023 byla vyhotovena předžalobaní výzva žalované, nebylo prokázáno ani její odeslání.5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (dále jen „ZSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.14. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných