19 C 365/2023-50 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 100 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 13. 3. 2023 s žalobkyní smlouvu o podnikatelském úvěru. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě dlužné částky do 21. 5. 2023. Ujednána byla dále jednorázová sankce ve výši 500 Kč za prodlení se splátkou, když celková sankce činí 2 500 Kč. Dále byla ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 600 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 28 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 600 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne 25. 10. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 13. 3. 2024 omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 13. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému – podnikající fyzické osobě – byl poskytnut žalobkyní podnikatelský úvěr ve výši 28 000 Kč. Tato částka byla zaslána na účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit jej do 70 dnů ode dne čerpání úvěru, tedy do 21. 5. 2023 v pěti splátkách po 9 520 Kč. Ujednána byla smluvní pokuta ve výši 500 Kč při prodlení s jakoukoliv splátkou;- z potvrzení o provedení transakce ze dne 13. 3. 2023 bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru byla převedena částka 28 000 Kč;- z informace o platbě bylo zjištěno, že byla provedena platba 1 Kč z účtu uvedeného ve smlouvě s označením , Jméno zainteresované osoby 0/0, ;- z fotografie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni poskytl fotografii svého občanského průkazu;- z předžalobní výzvy ze dne 25. 10. 2023 a podacího lístku bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě dluhu. Výzva byla odeslána dne 25. 10. 2023;Z ostatních předložených důkazů soud neučinil žádná, pro rozhodnutí ve věci relevantní, skutková zjištění.5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný jako podnikající fyzická osoba uzavřel dne 13. 3. 2023 se žalobkyní smlouvu o podnikatelském úvěru. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celkem částky 47 600 Kč v 5 splátkách do 21. 5. 2023. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 50 100 Kč s příslušenstvím sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 28 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se týká právního posouzení, soud uzavírá, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků žalovanému a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnuté poplatky. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovaným výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané poplatky a smluvní pokuty, když dospěl po matematickém propočtu - vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy - k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotně-právní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně nehradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75Co 75/2010-83). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu dlužné částky, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli byla tato poskytnutá částka v žalované výši uhrazena. Žalovaný takto nepostupoval a úhradu žalované dlužné pohledávky soud za prokázanou nemá. Vzhledem k prodlení žalovaného současně žalobkyni svědčí nárok rovněž na úhradu požadovaného příslušenství. S ohledem na výše uvedené soud žalobkyni jí žalobou požadovaný nárok přiznal a žalovanému uložil povinnost jej žalobkyni uhradit, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni, která byla plně procesně úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 13 092,50 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 505 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 6 280 Kč za dva úkony právní služby po 3 140 Kč za úkon (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „a. t.“), jednoho tzv. „půl úkonu“ právní služby po 1 570 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Náklady řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených odměn a náhrad v celkové výši 1 837,50 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Částku 13 092,50 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil jako obecnou třídenní podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.