20 C 136/2025-52 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 100 576,82 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 22. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 61 652 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 47 241 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč a poplatek za pojištění ve výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách ve výši 5 270 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 22. 9. 2023. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 5 270 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 47 995,27 Kč, dlužný poplatek ve výši 52 581,55 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 838,66 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 244,99 Kč a dále běžící úrok ve výši 22,32 % ročně a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 22. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 58 943 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 47 241 Kč s úrokovou sazbou ve výši 86 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč a poplatek za pojištění ve výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách ve výši 5 270 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 22. 9. 2023.5. Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, má učňovské vzdělání, je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem ve výši 10 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje má ve výši 1 500 Kč.6. Z tabulky umoření, že žalovaná na úvěr zaplatila částku 5 270 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024.8. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2024 a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2024 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.9. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:10. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 22. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 58 943 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 47 241 Kč s úrokovou sazbou ve výši 86 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč a poplatek za pojištění ve výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách ve výši 5 270 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 22. 9. 2023. Věřitel prověřil úvěruschopnost žalované na základě rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, má učňovské vzdělání, je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem ve výši 10 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje má ve výši 1 500 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila částku 5 270 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024. Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2024 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.11. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.18. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.19. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákon