17 C 242/2019-27 — Okresní soud v Opavě

Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 20 428,60 Kč. Uvedla, že , datum, s ní uzavřel prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému převodem na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí do 31. 7. 2018, následně účastníci sjednali prodloužení splatnosti do 13. 8. 2018 spolu s poplatkem ve výši 4 648,60 Kč. Žalovaný žalobkyni úvěr nevrátil a poplatek nezaplatil. Žalobkyně požaduje kromě vrácení úvěru a zaplacení poplatku zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru a dále smluvní pokutu 3 780 Kč za období od 14. 8. 2018 do 24. 6. 2019, kterou si strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného se zaplacením jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Soud provedl důkaz listinou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, z , datum, , potvrzením o provedení platby z téhož dne, výpisem z účtu žalovaného za měsíce duben až červen 2018, výpisem z databáze EUCB a zjistil následující skutkový stav:Žalobkyně se prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč na bankovní účet, což se stalo 3. 7. 2018 na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem v podobě rodného čísla žalovaného , Anonymizováno, a s poznámkou „úvěr dle smlouvy č. , hodnota, , Anonymizováno, “. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni do 28 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, celkem 14 324,50 Kč. Žalovaný sdělil v souvislosti s uzavřením smlouvy žalobkyni své rodné číslo, bydliště, telefonní číslo , tel. číslo, emailovou adresu. V článku IX. odst. 1. písm. a. si účastníci dohodli pro případ prodlení se zaplacením povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, která je splatná den následující po takovém prodlení. Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici výpisy z citovaného účtu žalovaného, z nichž je zřejmé, že v měsících dubnu až červnu 2018 jsou jeho příjmy a výdaje na účtu srovnatelné, žalovanému přišla 30. 4. 2018 na účet platba 89 328 Kč od , jméno FO, s poznámkou „, Anonymizováno, , jméno FO, “, dále pravidelně dostává platby z , Anonymizováno, (11. 4. 2018 – 8 750 Kč, 6. 4. 2018 – 3 822 Kč, 4. 4. 2018 – 25 000 Kč, 16. 5. 2018 – 4 022 Kč, 11. 5. 2018 – 8 750 Kč, 2. 5. 2018 – 25 000 Kč, 21. 6. 2018 – 3 263 Kč, 8. 6. 2018 – 8 750 Kč, 1. 6. 2018 – 25 000 Kč), veškeré výdaje hradí čerpáním stejného úvěru a veškeré příjmy jdou na jeho splácení; v databázi EUCB neměl aktuálně žádné zápůjčky a žádné dluhy.Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Žaloba je převážně důvodná. Převzetím závazku žalobkyně poskytnout žalovanému k jeho žádosti peněžní prostředky a oproti tomu převzetím závazku žalovaného v určité době tyto peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem (úrokem) účastníci uzavřeli prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o úvěru. S ohledem na výši a dobu trvání úvěru lze přitom údaje zjištěné žalobkyní ohledně poměrů žalovaného považovat za dostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože z výpisů z účtu je zřejmé, že žalovaný disponuje dostatečným pravidelným příjmem a veškeré své výdaje hradí, byť prostřednictvím úvěru, který zase následně splácí. Zatímco žalobkyně převedením požadované částky svůj závazek splnila, žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátil, proto soud žalobě co do jistiny úvěru 12 000 Kč a poplatku za jeho poskytnutí 2 324,50 Kč vyhověl. Současně je důvodný i sjednaný požadavek na smluvní pokutu 3 780 Kč, který odpovídá zákonným omezením v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovanému také vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády, a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Žalovaný měl dluh zaplatit do 31. 7. 2018, ode dne následujícího je tak v prodlení, soud však nemůže návrh žalobkyně překročit.Naopak soud nevyhověl žalobkyni co do rozdílu v požadovaném poplatku 2 324,10 Kč, který měl zřejmě souviset s tvrzeným prodloužením doby splatnosti úvěru. Žalobkyně soudu nepředložila ani nenavrhla žádné důkazy, z nichž by toto prodloužení včetně poplatku za něj mělo vyplývat. K jednání se nedostavila, čímž se zbavila možnosti být v tomto směru soudem poučena. V této části tedy neunesla důkazní břemeno.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 89 % uplatněného nároku (18 104,50 Kč) a neúspěšná z 11 % uplatněného nároku (2 324,10 Kč Kč), celkově tedy měla úspěch ze 78 %. Celková výše nákladů řízení, které žalobkyně v řízení účelně vynaložila, činí 2 125,50 Kč a sestává ze soudního poplatku ve výši 855 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za dva úkony právní služby (převzetí věci, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z odměny advokáta ve výši jedné poloviny, tj. 150 Kč, za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky, z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 220,50 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. 78 % z částky 2 125,50 Kč činí 1 658 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, ve výši úvěru, poplatku, smluvní pokuty a žalované částky. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a související náhrady za doplnění tvrzení ohledně úvěruschopnosti, protože ta měla být již součástí žaloby, takže se nejedná o účelně vynaložený náklad.