10 C 197/2020-23 — Okresní soud v Opavě

Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [číslo smlouvy] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaný bezhotovostně čerpal, ovšem dosud nevrátil. Jistina úvěru byla splatná spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] dne [datum] a pokud by se tak nestalo, nastávala dne následujícího dále splatnost smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky, s jejíž platbou byl žalovaný v prodlení. Dále žalobce požadoval smluvní úrok ve výši [částka], náklady na vymožení pohledávky ve výši [částka], uvedenou smluvní pokutu ve výši [částka] a úroky z prodlení počítané z jistiny úvěru od [datum] do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což věřitel dlužníkovi oznámil přípisem ze dne [datum]. V průběhu řízení žalobce vzal žalobu částečně zpět a domáhal se pouze neuhrazené jistiny ve výši [částka] a úroků z prodlení za původně požadované období. Proto soud řízení částečně zastavil v rozsahu, ve kterém byla žaloba vzata zpět, a to v souladu s sut. §96 odst.1, 2 o.s.ř., jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. Podle zák.č. 267/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba v části, ve které nebyla vzata zpět, je důvodná pouze pokud jde o jistinu bez příslušenství. Žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši [částka], z níž nebylo ničeho uhrazeno. Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle §86 odst.1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. Zřejmě proto vzal ostatně žalobu, pokud jde o ostatní uplatněné nároky představující poplatky, smluvní pokuty a kapitalizované úroky, zpět. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši [částka], kterou nevrátil a která tak na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Proto byla žaloba zamítnuta, pokud jde o požadované úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalovanému poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. a III. rozsudku. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. §142 odst.1 a §146 odst.2 věta prvá ve spojení s §142 odst.2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná, a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.