10 C 59/2020-35 — Okresní soud v Opavě

Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi úvěr ve výši [částka] a dlužník se zavázal čerpaný úvěr vrátit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. K čerpání úvěru došlo [datum] a prvá splátka byla splatná [datum]. Před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalovaná na čerpaný úvěr uhradila celkem částku [částka], a protože neplnila řádně, došlo ke dni [datum] k zesplatnění. Žalobce požaduje zaplacení zůstatku jistiny ve výši [částka], náklady na vymáhání [částka] K a smluvní pokuty ve výši [částka]. K výzvě soudu potom žalobce doplnil svá tvrzení a uvedl, že při posuzování úvěruschopnosti dlužníka je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Ve vztahu ke smlouvě [číslo] bral žalobce v úvahu čistý měsíční příjem žalované [částka], fakt, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost k dětem ani k jiným osobám, měsíční náklady její domácnosti na bydlení činí [částka], životní minimum jednoho dospělého člověka činí [částka] a má jeden úvěr se zbývající jednou měsíční splátkou ve výši [částka]. K těmto doplněným tvrzením žalobce neoznačil žádné důkazy. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem s výjimkou tvrzení žalobce o tom, že před uzavřením Smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost dlužníka. K těmto svým tvrzením neoznačil ani nepředložil žádný důkaz a nesplnil tedy svou povinnost ve smyslu ust. §101 odst.1 písm.b) o.s.ř., a to ve vztahu k takové rozhodující skutečnosti, která může vliv na platnost uzavřené smlouvy. Ze Smlouvy samotné potom vyplývá pouze, že dlužník dosahoval v zaměstnání měsíčně [částka] (není uvedeno, jak bylo zjištěno či z čeho to vyplývá), je svobodný a nemá žádné děti, smlouva již ovšem neobsahuje informace o tom, jaké nutné pravidelné měsíční výdaje dlužník má; ty, které žalobce zmínil v doplnění tvrzení, ničím neprokázal ani nevysvětlil, jak k těmto informacím přišel. Nelze tak učinit závěr o tom, zda byl v době uzavření Smlouvy dlužník schopen úvěr splácet. Zejména je ovšem zcela zjevné, že věřitel zkoumal úvěruschopnost pouze obecně na základě statistiky, nikoliv konkrétně na základě od dlužníka doložených informací. <i>Podle §9 odst.1 zák.č. 145/2010 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv o zápůjčce, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>Podle ust. §2991 obč. zák.</i> <i>(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze pokud jde o dosud nesplacenou jistinu úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši [částka], z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku [částka]. Zbývající částky představují smluvní pokuty a náklady na vymáhání vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle §9 odst. zák. č. 145/2010 Sb. Žalobce sice v řízení tvrdil, že vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalované tak, aby dospěl k závěru, že tato je schopna úvěr splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování, jak shora uvedeno. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení §9 odst.1 zák.č. 145/2010 Sb., a z tohoto důvodu je nutné Smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši [částka], z níž nevrátil částku [částka], což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci, na kterého pohledávka byla postoupena, vydat. K tomu byl dlužník prokazatelně vyzván doručením výzvy ze dne [datum], proto byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po splatnosti, která nastala 14. dnem po sepisu výzvy. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č.351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalované poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. §142 odst.1 a §146 odst.2 věta prvá ve spojení s §142 odst.2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná, a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.