16 C 236/2020-19 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka]. Uvedla, že žalovaný cestoval dne [datum] a dne [datum] dopravními prostředky žalobkyně bez platného jízdního dokladu, čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši [částka], jakož i přirážku k jízdnému ve výši [částka] za každou z jízd. Současně žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Z listin označených jako Dohody s cestujícím, Smluvních přepravních podmínek, kopie předžalobní výzvy spolu s připojeným poštovním podacím archem a skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost nebyla zpochybněna, soud zjistil, že žalovaný, jehož totožnost byla ověřena z jím předloženého občanského průkazu, cestoval dne [datum] v [údaj o čase] hodin na autobusové lince [číslo] dne [datum] v [údaj o čase] hodin na autobusové lince [číslo] bez platného jízdního dokladu, z toho důvodu mu bylo uloženo zaplatit jízdné vždy ve výši [částka], dále přirážku vždy ve výši [částka], do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. O zaplacení dlužné částky byl žalovaný marně upomenut výzvou ze dne [datum]. 5. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, se považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem, cestující, který si nezakoupil jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky. Dle smluvních přepravních podmínek je cestující, který se na výzvu pověřené osoby dopravce nemůže prokázat platným jízdním dokladem za svoji osobu, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši [částka]. Nárok na úrok z prodlení vychází z § 1970 občanského zákoníku a výše požadovaného úroku je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaný využil jako cestující dopravního prostředku, uzavřel s žalobkyní smlouvu o přepravě, a byl tak povinen zaplatit v souladu s tarifem stanovené jízdné vždy ve výši [částka]. To však neučinil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit i tarifem stanovený příplatek ve výši [částka] za každou z jízd. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužné částky v den splatnosti, přiznal soud žalobkyni rovněž úrok z prodlení v zákonné výši, a to od prvního dne následujícího po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené pro dodatečné zaplacení jízdného a zaplacení související přirážky. 7. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, a to v celkové výši [částka], sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a hotových výdajů ve výši [částka].