38 C 268/2020-21 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 24. 7. 2020, se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 840 Kč. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal jistinu splatit nejpozději dne 1. 8. 2019, avšak své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když na svůj dluh neuhradil ničeho. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným vrácena v celé výši. Celková výše dluhu žalovaného činí 10 500 Kč, když jistina činí 8 000 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného činí 2 500 Kč (za písemné výzvy dle čl. 2 smlouvy, které byly žalovanému odeslány dne 8. 8. 2019, 15. 8. 2019, 22. 8. 2019, 31. 8. 2019 a 15. 9. 2019). V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení se splacením jistiny zápůjčky byla žalobkyní vyčíslena částkou ve výši 2 840 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 24. 2. 2020, žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil. 2. Soudem vydaný a žalobě vyhovující elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. 3. Žalovaný, ač byl vyzván k vyjádření se k žalobě usnesením ze dne 8. 10. 2020, se k žalobě nevyjádřil. 4. Podle ust. § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 5. Z listin, které předložila žalobkyně, a to smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem dne [datum], Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, výpisu z účtu žalobkyně dokládající poskytnutí jistiny žalovanému v částce 8 000 Kč, listiny s tvrzením žalobkyně o odeslání písemných výzev žalovanému, předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne 24. 2. 2020 a podacího lístku doporučené pošty k ní, zjistil soud následující skutkový stav: Žalobkyně jako zapůjčitele se smlouvou ze dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému jako vydlužiteli zápůjčku ve výši 8 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], což se uskutečnilo dne [datum] pod variabilním symbolem v podobě rodného čísla žalovaného [číslo] a s poznámkou [anonymizována dvě slova] půjčka, a žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit žalobkyni nejpozději do 1. 8. 2019. Žalovaný sdělil v souvislosti s uzavřením smlouvy žalobkyni jako věřiteli své rodné číslo a bydliště. Pro případ prodlení se žalovaný v čl. 2 zavázal zaplatit žalobkyni vynaložené náklady na vyhotovení a zaslání každé písemné (listinné) upomínky ve výši 500 Kč za maximální počet 5 výzev. V témže článku smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni pro případ prodlení s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a rovněž zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný netvrdil, natož, aby prokázal, že by žalobkyni byť část zápůjčky vrátil. 6. Podle ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 1970 cit. občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle ust. § 2048 cit. občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do žalované jistiny, zákonného úroku z prodlení a požadované smluvní pokuty. Převzetím závazku žalobkyně poskytnout žalovanému formou zápůjčky peněžní prostředky a oproti tomu převzetím závazku žalovaného v určité době tyto peněžní prostředky vrátit strany uzavřely prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o zápůjčce. Zatímco žalobkyně převedením požadované částky na účet uvedený žalovaným svůj závazek splnila, žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že by peněžní prostředky vrátil, proto soud žalobě na vrácení zapůjčené částky vyhověl, a to včetně přiznání zákonného úroku z prodlení z částky zapůjčené jistiny ve výši dle nařízení vlády, a to ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky. Důvodná je žaloba i ohledně žalované ve smlouvě ujednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Podle výpočtu soudu v programu ASPI činí smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 8 000 Kč za dobu od 2. 8. 2019 do 22. 7. 2019, tj. za 356 dní, částku 2 848 Kč, žalobkyně požadovala na smluvní pokutě částku 2 840 Kč, tj. částku nižší, soud jí tedy žalobkyni v této výši přiznal. 8. Oproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně požadované náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za tvrzených 5 písemných upomínek po 500 Kč, když žalobkyně neprokázala, že by jednak vyhotovila, jednak doručila žalovanému těchto 5 tvrzených upomínek; nelze to mít za prokázáno toliko z tvrzení žalobkyně a z jí vytvořené„ sestavy“ těchto upomínek, doložené soudu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a přiznal žalobkyni, která měla ve věci převážný úspěch, náhradu nákladů řízení v částce 1 064 Kč. Žalobkyně požadovala (a vznikly jí) náklady ve výši 1 700 Kč, sestávající ze soudního poplatku za žalobu ve výši 800 Kč a z nákladů na právní zastoupení ve výši 900 Kč, tzn. z odměny advokátky za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a žaloba) po 200 Kč podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 81,3 %, neúspěšná v rozsahu 18,7 %, má proto právo na 62,6 % jí požadovaných a vzniklých nákladů, což po zaokrouhlení činí částku 1 064 Kč. 10. Podle ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného k povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady stanovené v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách.