10 C 141/2021-34 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 16.291,10 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 2. 12. 2016 Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 8 807 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 1 724 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 620 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 4 463 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 26. 1. 2018. Dlužník půjčku řádně nesplácel a poslední splátku uhradil dne 26. 6. 2017. Dlužník tak ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 9 000 Kč a na souhrnném poplatku částku 7 291,10 Kč, z čehož připadalo na úroky za dobu trvání půjčky částku 1 617,37 Kč, na poplatek za administrativní činnost částku 2 511,48 Kč a na poplatek za komfortní splácení částku 3 162,25 Kč. Žalobce dále požadoval 28 % roční úrok počítaný z dlužné jistiny od 27. 1. 2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 4. 7. 2017 do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, o čemž dlužníka vyrozuměl. Žalobce sále uvedl, že věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl v zákaznické kartě dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce a zákaznickou kartou, oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 2. 12. 2016 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, [právnická osoba], listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 10 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 8 807 Kč v 60 týdenních splátkách po 314 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 2. 12. 2016 má soud za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení ubytovnu, důvod zápůjčky neočekávané výdaje, dále, že je nezaměstnaný, pobírá (zřejmě) sociální dávky ve výši 4 120 Kč a má odhadované měsíční výdaje 2 500 Kč. Dále byl v zákaznické kartě uveden další příjem dlužníka (rovněž nespecifikovaný) ve výši 3 600 Kč měsíčně. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku archu má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 24. 6. 2019 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobce, a vyzval dlužníka k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení oznámení; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. <i>5. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,</i> <i>§ 86</i> <i>(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>§ 87</i> <i>(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 8 600 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle §86 shora citovaného zákona. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalovaného tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy nezaměstnaný a na sociálních dávkách, bydlel na ubytovně. I kdyby soud akceptoval prokázání obou příjmů dlužníka, rozhodně by tyto nemohly stačit na pokrytí měsíčních nákladů dlužníka, které nemohly činit pouze 2 500 Kč, když jen náklady bydlení na ubytovně musely činit částku daleko vyšší, a to zcela absentují další výdaje na základní životní potřeby, jako strava, hygiena, ošacení a jeho údržba a splátky předmětné zápůjčky 1 200 Kč měsíčně. Věřitel zcela rezignoval na řádné posouzení možností a schopností dlužníka a nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 10 000 Kč, z níž nevrátil částku 8 600 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Pro tyto účely byl předmět řízení vymezen částkou představující nezaplacenou jistinu, poplatky a úroky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku.