10 C 154/2021-34 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 15 501,60 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 9. 9. 2018 Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 8 075 Kč sestávajícím z úroku 29 % za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 610 Kč, z poplatku za zpracování půjčky ve výši 3 812 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 2 653 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 285 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 3. 11. 2019. Dlužník půjčku řádně nesplácel a poslední splátku uhradil dne 5. 10. 2018, celkem uhradil pouze 600 Kč. Dlužník tak ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 8 744,90 Kč a na souhrnném poplatku částku 6 756,70 Kč, z čehož připadalo na úroky za dobu trvání půjčky částku 1 510,60 Kč, na poplatek za zpracování částku 3 667,24 Kč a na poplatek za komfortní splácení částku 1 578,86 Kč. Žalobce dále požadoval roční úrok 29 % počítaný z dlužné jistiny od 4. 11. 2019 (pro období do 20. 1. 2020 kapitalizovaný ve výši 549,47 Kč) a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 13. 10. 2018 do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením z téhož dne. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že v souladu s ust. §§84-89 zák.č. 257/2016 Sb. věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl v zákaznické kartě dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce a zákaznickou kartou a oznámením o postoupení pohledávky. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 9. 9. 2018 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, [právnická osoba], listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 9 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 8 075 Kč sestávajícím z úroku 29 % ročně ve výši 1 610 Kč, z poplatku za zpracování půjčky ve výši 3 812 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 2 653 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 285 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 9. 9. 2018 má soud za prokázáno, že dlužník žádal o zápůjčku ve výši 12 000 Kč, přitom uvedl, že je svobodný, bezdětný, je zaměstnán jako dělník s čistým příjmem 57 627 Kč a odhadovanými měsíčními výdaji 6 000 Kč; jiný zdroj příjmu nemá. Dlužník doložil dvě výplatní pásky za měsíce červen a červenec 2018. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 20. 1. 2020 dlužníkovi oznámil, že pohledávky z titulu obou smluv byly postoupena na žalobce. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. <i>5. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,</i> <i>§ 86</i> <i>(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>6. § 87</i> <i>(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 7. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 9 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 8 400 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalovaného tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy zaměstnán s měsíčním příjmem 57 627 Kč, byl svobodný a bezdětný a odhadoval své měsíční výdaje na 6 000 Kč, přesto mu byla poskytnuta zápůjčka pouze ve výši 9 000 Kč, nikoliv v žádané výši 12 000 Kč. Již pouhá tato skutečnost vnáší do průběhu procesu zkoumání dlužníkovy úvěryschopnosti a uzavírání smlouvy o zápůjčce významné pochybnosti. Další pochybnosti soudu následují. Předně k zákaznické kartě nebyly žalobcem doloženy výplatní pásky, ačkoliv věřiteli předloženy dle obsahu zákaznické karty byly. Dále je nepravděpodobné, aby dlužník s měsíční volnou rezervou 51 627 Kč žádal o půjčku ve výši 12 000 Kč, navíc se splatností 15 měsíců. Dále dlužník uvedl jako adresu svého trvalého pobytu [obec], [ulice a číslo], což je adresa Magistrátu města, tedy úřední adresa; je potom otázkou, zda byl vůbec dlužník kontaktní osobou. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení, a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 9 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak dovozuje dnes již rozsáhlá judikatura soudu všech možných stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalovanému poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. Důkazní návrh žalobce učiněný u ústního jednání soud zamítl, protože takové dokazování mělo být provedeno již u prvého ústního jednání, když k doplnění tvrzení a označení či předložení důkazů byl žalobce vyzván již před nařízením ústního jednání. Proto soud jeho důkazní návrh zamítl a jednání neodročil, když požadované měl být žalobce, navíc po předchozí výzvě soudu, připraven doplnit již u nařízeného jednání. 8. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.