10 C 163/2021-33 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 24 511,20 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 1. 12. 2017 Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 15 650 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 220 Kč, z poplatku za zpracování půjčky ve výši 4 856 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 7 574 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 561 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 25. 1. 2019. Dlužník půjčku řádně nesplácel a poslední splátku uhradil dne 24. 4. 2018, celkem uhradil pouze 7 400 Kč. Dlužník tak ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 14 589,30 Kč a na souhrnném poplatku částku 9 921,90 Kč, z čehož připadalo na úroky za dobu trvání půjčky částku 2 030,91 Kč, na poplatek za zpracování částku 3 762,05 Kč a na poplatek za komfortní splácení částku 4 128,94 Kč. Žalobce dále požadoval roční úrok 29 % počítaný z dlužné jistiny od 26. 1. 2019 (pro období do 20. 1. 2020 kapitalizovaný ve výši 4 230,90 Kč) a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 2. 5. 2018 do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením z téhož dne. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že v souladu s ust. §§84-89 zák.č. 257/2016 Sb. věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl v zákaznické kartě dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce a zákaznickou kartou a oznámením o postoupení pohledávky. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 12. 2017 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, [právnická osoba], listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 18 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 15 650 Kč sestávajícím z úroku 29 % ročně ve výši 3 220 Kč, z poplatku za zpracování půjčky ve výši 4 856 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 7 574 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 561 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 1. 12. 2017 má soud za prokázáno, že dlužník uvedl, že je ženatý a má dvě vyživovací povinnosti, vzdělání základní, je zaměstnán jako dělník s čistým příjmem 7 046 Kč a odhadovanými měsíčními výdaji 3 000 Kč; jiný zdroj příjmu nemá. Jako další čistý příjem domácnosti uvedl částku 6 833 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 20. 1. 2020 dlužníkovi oznámil, že pohledávky z titulu obou smluv byly postoupena na žalobce. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. <i>5. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,</i> <i>§ 86</i> <i>(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>6. § 87</i> <i>(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 7. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 18 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 10 600 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalovaného tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy zaměstnán s měsíčním příjmem 7 046 Kč, byl ženatý, měl dvě vyživovací povinnosti a odhadoval své měsíční výdaje na 3 000 Kč. Soud má za to, že dlužník dostatečně nevysvětlil původ tzv. dalšího příjmu domácnosti ve výši 6 833 Kč. Tento příjem navíc nebyl ani doložen a není tak zřejmé, komu tento příjem náleží, na základě čeho a zda se vůbec jedná o reálný či legální příjem. V tomto světle potom neobstojí údaj o pravidelné měsíční rezervě ve výši 10 879 Kč, když bez zohlednění tohoto dalšího příjmu by rezerva činila pouhých 4 046 Kč za situace, kdy dlužník vyživuje dvě děti. Věk těchto dětí rovněž uveden nebyl, není tedy možné upřesnit rozsah této vyživovací povinnosti a skutečné výdaje dlužníka tak nejsou známy soudu při rozhodování ve věci, a nemohly být známy ani věřiteli před poskytnutím zápůjčky. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení, a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 18 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak dovozuje dnes již rozsáhlá judikatura soudu všech možných stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalovanému poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. Důkazní návrh žalobce učiněný u ústního jednání soud zamítl, když takové doplnění dokazování by pro posouzení příjmové či výdajové stránky na straně dlužníka nemělo žádný význam. Problémem v projednávané věci je ta skutečnost, že věřitel naprosto rezignoval na zkoumání výdajů dlužníka případně jeho manželky. K takovému doplnění tvrzení a označení či předložení důkazů byl vyzván již před nařízením ústního jednání, proto soud důkazní návrh zamítl a jednání neodročil, když požadované měl být žalobce, navíc po předchozí výzvě soudu, připraven doplnit u nařízeného jednání. Žádost žalovaného o umožnění splátek soud nereflektoval, neboť tato byla podána opožděně a soudu doručena až po skončení jednání a vyhlášení rozsudku. 8. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.