10 C 164/2021-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 15 429 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 17. 7. 2016 Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 11 129 Kč sestávajícím z úroku 27 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 2 301 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 238 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 590 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 403 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 10. 9. 2017. Dlužník půjčku řádně nesplácel a poslední splátku uhradil dne 8. 6. 2018, celkem uhradil 8 700 Kč. Dlužník tak ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 9 451,88 Kč a na souhrnném poplatku částku 5 977,12 Kč, z čehož připadalo na úroky za dobu trvání půjčky částku 1 012,41 Kč, na poplatek za administrativní činnost částku 1 820,99 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 3 143,72 Kč. Žalobce dále požadoval roční úrok 27 % počítaný z dlužné jistiny od 11. 9. 2017 do zaplacení (pro období do 20. 1. 2020 kapitalizovaný ve výši 6 110,64 Kč a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 16. 6. 2018 do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením z téhož dne. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že v souladu s ust. § 9 odst. 1 zák.č. 145/2010 Sb. věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl v zákaznické kartě dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná. Žalobce žalobu rozšířil pokud jde o výši požadovaného úroku na sazbu 28,63 % ročně, tuto změnu žaloby soud připustil, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce a zákaznickou kartou, oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 7. 2016 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, [právnická osoba], listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 13 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 11 129 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2 301 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 238 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 590 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 403 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 17. 7. 2016 má soud za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení s rodiči, je svobodný, nemá žádné děti a je zaměstnán na plný pracovní úvazek s příjmem 11 000 Kč měsíčně; další čisté příjmy domácnosti představují 26 500 Kč, výdaje dlužníka na domácnost 10 000 Kč, nájem 4 142 Kč, telefon 200 Kč, interní splátky 770 Kč z čehož vyplývá použitelná rezerva pro splácení zápůjčky ve výši 22 388 Kč měsíčně; k zákaznické kartě byly doloženy OP, pracovní smlouva, výplatní pásky 5, 6/2016, výměry podpory pro totéž období, doklad SIPO, nájemní smlouva. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 20. 1. 2020 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu předmětné smlouvy byla postoupena na žalobce, a vyzval dlužníka k uhrazení dlužných částek do 10 dnů od doručení oznámení; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. <i>5. Podle § 9 odst. 1 zák.č. 145/2010 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv o zápůjčce, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>Podle ust. § 2991 obč. zák.</i> <i>(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 13 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 4 300 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 9 odst. zák. č. 145/2010 Sb. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalovaného tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy zaměstnán s měsíčním příjmem 11 000 Kč, bydlel s rodiči a hodlal půjčku splácet z rezervy ve výši 22 388 Kč, když ostatní příjmy domácnosti představovaly částku 26 500 Kč a jeho výdaje na domácnost 10 000 Kč. Soud má za to, že dlužník dostatečně nevysvětlil původ ostatních čistých příjmů domácnosti ve výši 26 500 Kč, když ze zákaznické karty se sice může jevit, že se jedná o příjmy dlužníkových rodičů, ovšem již není uvedeno, zda tomu tak skutečně je. Pakliže věřitel zohlednil další příjmy domácnosti, již nezohlednil další výdaje domácnosti a zcela rezignoval na vyjasnění výdajové stránce na straně rodičů. To vše za situace, kdy ze zákaznické karty vyplývá, že věřitel před poskytnutím úvěru nemohl ani v nejmenším předpokládat, že dlužník sám bude schopen zápůjčku splácet, když jeho příjmy zdaleka nepokrývaly jeho výdaje – zde dlužníkovi měsíčně chybělo 4 112 Kč. Za této situace soud nemůže než konstatovat, že poměry dlužníka zjištěné před uzavřením smlouvy o zápůjčce naprosto nepostačovaly k tomu, aby byl schopen měsíční splátkou okolo 1 200 Kč po dobu 15 měsíců splácet. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení § 9 odst. 1 a z tohoto důvodu je nutné smlouvy o zápůjčce vyhodnotit jako neplatné. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 13 000 Kč, z níž nevrátil částku 8 700 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci, na kterého pohledávka byla postoupena, vydat. K tomu byl dlužník prokazatelně vyzván doručením oznámení o postoupení pohledávky, které se do sféry dispozice adresáta dostalo nejpozději dne 18. 2. 2020, proto byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po splatnosti, která nastala desátým dnem po doručení tohoto oznámení - výzvy. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalovanému poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. a III. rozsudku. Důkazní návrh žalobce