10 C 255/2020-44 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 16. 5. 2019 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 13 592 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 29. 12. 2014 Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 10 869 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 1 660 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 471 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 738 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 398 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 22. 2. 2016. Dlužník půjčku řádně nesplácel a poslední splátku uhradil dne 25. 4. 2017. Dlužník tak ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 8 323,48 Kč a na souhrnném poplatku částku 5 268,52 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil a namítnul promlčení žalobcova práva. Na to reagoval žalobce doplněním tvrzení tak, že promlčecí doba byla prodloužena na deset let na základě uznání dluhu, které dlužník podepsal dne 3. 3. 2016. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce, kartou zákazníka, souhrnnými informacemi - výpisem ze dne 1. 7. 2018, oznámením o postoupení pohledávky, uznáním dluhu č.l. 18. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 29. 12. 2014 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, [právnická osoba], listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 13 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 10 869 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 1 660 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 471 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 738 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 398 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 29. 12. 2014 má soud za prokázáno, že dlužník uvedl, že je nezaměstnaný a na úřadu práce (adresa zaměstnavatele je adresou tohoto úřadu v [obec]), a že pobírá přídavky ve výši 6 000 Kč. Dále dlužník v zákaznické kartě uvedl jiný svůj příjem ve výši 10 000 Kč a další příjmy domácnosti dlužníka ve výši 6 000 Kč. Ze souhrnné informace – výpisu ze dne 1. 7. 2018 má soud za prokázáno, že dlužník na poskytnutou zápůjčku věřiteli zaplatil celkem 10 277 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 14. 6. 2018 dlužníkovi oznámil, že pohledávky z titulu obou smluv byly postoupeny na žalobce, a vyzval dlužníka k uhrazení dlužných částek do 10 dnů od doručení oznámení; dopis byl předán k poštovní přepravě v pátek 13. 7. 2018. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. 5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv o zápůjčce, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle ust. § 2991 obč. zák. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 13 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 2 723 Kč. Zbývající částky představující různé poplatky a kapitalizované úroky a vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 9 odst. zák. č. 145/2010 Sb. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalovaného tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy nezaměstnaný a pobíral dávky státní sociální podpory, další jím tvrzené příjmy nebyly nikterak zjišťovány ani ověřovány, alespoň to z předložených důkazů nevyplývá. Pokud jde totiž o další příjem dlužníka ve výši 10 000 Kč a také o jiný příjem jeho domácnosti ve výši 6 000 Kč, nebylo nikterak vysvětleno, o jaký jiný a čí příjem se jedná, a zda věřitel tento jiný příjem dlužníka a jeho výši nějakým způsobem ověřoval; naopak v zákaznické kartě je formou zatrhnutí křížkem výslovně uvedeno, že zaměstnání ověřováno nebylo. Soud má za to, že tato dvě položky byly do formuláře uvedeny účelově, aby zápůjčka mohla být poskytnuta. S ohledem na uvedené má soud za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení § 9 odst. 1 a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. Dodatečné uznání dluhu ze strany dlužníka na platnost či neplatnost smlouvy, která je zde od začátku, tedy ode dne podpisu smlouvy, nemůže mít jakýkoliv vliv a nelze o něho důvodnost nároku opírat. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 13 000 Kč, z níž nevrátil částku 2 723 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci, na kterého pohledávka byla postoupena, vydat. K tomu byl dlužník prokazatelně vyzván doručením oznámení o postoupení pohledávky, které se do sféry dispozice adresáta dostalo nejpozději v úterý 17. 7. 2018, proto byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po splatnosti, která nastala desátým dnem po doručení tohoto oznámení - výzvy. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 9. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.