10 C 69/2021-41 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 21.12.2020 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 100.046,79Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce jako věřitel uzavřel dne 25.4.2017 s právním předchůdcem žalovaného, [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum] (dále jen zůstavitel), jako dlužníkem, smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl zůstaviteli dne 3.5.2017 poskytnut úvěr ve výši 216.000 Kč, úročený roční úrokovou sazbou 16,08% a s výší měsíční splátky 4.278 Kč. Zůstavitel na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 156.351 Kč. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu, která sestává ze samotné neuhrazené jistiny a z jistiny zesplatněné. Dále žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 22.12.2020 do zaplacení. Pohledávka věřitele byla přihlášena do dědického řízení po zůstaviteli, které bylo skončeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], podle kterého se žalovaný stal nabyvatelem ½ původně přihlášené pohledávky, když druhou polovinu nabyl a již také uhradil [jméno] [příjmení]. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost zůstavitele, a to prostřednictvím procesu, v rámci kterého je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Žalobce předně uvedl, že předmětná úvěrová smlouva měla za cíl konsolidovat předchozí úvěrové závazky zůstavitele vůči věřiteli, které zůstavitel splácel měsíčně splátkou 4.707 Kč, čímž se výše splátky snížila na 4.278 Kč měsíčně. Při dále zůstavitelem uvedených skutečnostech, a sice příjmu zůstavitele – starobní důchod ve výši 12.217 Kč, jeho měsíčních výdajích na bydlení ve výši 4.393 Kč a osobních výdajích odpovídajících částce životního minima 2.200 Kč, dospěl věřitel k závěru, že zůstavitel, jakožto vdova s vlastním bydlením, bude schopen předmětný úvěr splácet tak, jako byl schopen splácet i jeho předchozí splátku ve výši 4.707 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, vzdal se dědictví a uvedl, že požadovanou částku nemá z čeho zaplatit, když je ve výkonu trestu. 3. Ze smlouvy [číslo] ze dne 25.4.2017 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal zůstavitel jako klient a osoba oprávněná jednat za žalobce listinu nadepsanou jako Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru, ev. [číslo]. Obsahem této smlouvy bylo jednak poskytnutí hotovostního úvěru ve výši 216.000 Kč s výší měsíční splátky 4.278 Kč, a to na speciální účet věřitele č. [bankovní účet], a sjednanou úrokovou sazbou 16,08% ročně, jednak poskytnutí revolvingového úvěru do výše 15.000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28%, minimální výší měsíční splátky 400 Kč, jinak ve výši 4% aktuálně dlužné částky. Z přílohy č.2 ke smlouvě [číslo] má soud za prokázáno, že část jistiny úvěru vyplývajícího z předmětné úvěrové smlouvy [číslo] byla určena k předčasnému splacení zůstavitelových dluhů vyplývajících ze smluv uzavřených mezi týmiž stranami, a sice z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne 25.1.2017 s výší jistiny 30.280 Kč, a z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne 1.2.2017 s výší jistiny 185.336 Kč, kdy obě uvedené jistiny byly vyčísleny k datu 25.4.2017. Další dokazování soud pro nadbytečnost neprováděl, a to s ohledem na právní závěry rozvedené níže. 4. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (3) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Žalobce prokázal, že jako věřitel poskytl zůstaviteli peněžní prostředky ve výši 216.000 Kč k úhradě jeho předchozích dluhů, z nichž sám uhradil dle tvrzení žalobce 156.351 Kč. Uvedené úvěrová smlouva však byla shledána neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost zůstavitele (dlužníka) splácet poskytnutý úvěr, přesněji v daném případě úvěr dlužníkovi poskytl přesto, že sám dlužník tento čerpal v situaci, kdy peněžní prostředky použil k úhradě svých předchozích dluhů, tedy ke konsolidaci svých úvěrů, aniž by měl dostatečnou finanční rezervu pro svou potřebu po povinné úhradě sjednaných splátek. Ze samotných tvrzení žalobce je totiž zřejmé (proto v tomto směru soud ani neprováděl dokazování), že zůstaviteli po úhradě povinné splátky zbývala měsíčně částka 1.346 Kč, a to za situace, kdy věřitel, pokud jde o osobní výdaje zůstavitele, nevycházel ani ze skutečností zůstavitelem uvedených, natož doložených, nýbrž pouze ze statistického údaje představujícího životní minimum jedince ve výši 2.200 Kč. Od částky 1.346 Kč je nutné odečíst ještě další částku nejméně ve výši 400 Kč, která představuje minimální splátku současně uzavřeného úvěru revolvingového; pro osobní potřebu zůstavitele tedy měsíčně zbývala částka 946 Kč. Za této situace nemohl věřitel než dospět k závěru, že zůstavitel nemá dostatek finančních zdrojů k řádnému splácení úvěru. Argumentace žalobce v tom směru, že pokud byl zůstavitel schopen řádně splácet měsíčně 4.707 Kč, musel být schopen řádně splácet i splátku 4.278 Kč, tedy splátku nižší, není přiléhavá, když v průběhu řízení bylo prokázáno, že původní smlouvy o úvěru byly mezi zůstavitelem a věřitelem uzavřeny 25.1.2017 a 1.2.2017, a již v dubnu 2017 dlužník požádal o konsolidaci těchto úvěrů; je tedy patrné, že již po třech měsících trvání původních smluv začal mít zůstavitel se splácením původních závazků problémy. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení §586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka; k tomuto závěru dospěla judikatura soudů všech možných stupňů a úrovní. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že právní předchůdce žalovaného obdržel od žalobce částku ve výši 216.000 Kč, která byla, dokonce v rozsahu vyšším (256.397,79Kč), věřiteli také vrácena, a na straně žalovaného tedy nemůže existovat (přetrvávat) stav bezdůvodného obohacení. Proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. 6. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. §142 odst.1, odst.2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně neúspěšná, a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.