10 C 73/2021-23 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 5. 1. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 56 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 3. 8. 2018 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva). Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutými náklady úvěru ve výši 21 500 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Dlužník půjčku řádně nesplácel a ke dni 3. 10. 2019, kdy byl úvěr zesplatněn, dlužil na jistině úvěru 25 000 Kč, na úroku za sjednanou dobu úvěru 5 875 Kč, na poplatku za uzavření 7 000 Kč, na administrativním poplatku 4 625 Kč. Žalobce dále požadoval smluvní pokutu 13 500 Kč, úroky z úvěru 10,25 % ročně z dlužné jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení z částky 30 875 Kč kapitalizovaný do 20. 5. 2020 a běžící do zaplacení od 21. 5. 2020. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, o čemž dlužníka vyrozuměl. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl, dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, žádostí o poskytnutí úvěru a oznámením o postoupení pohledávky. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3. 8. 2018 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, [právnická osoba], a to v režimu zák. č. 257/2016, Sb., listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 25 000 Kč s tím, že se jedná o bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr a dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutými náklady úvěru ve výši 21 500 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Ze žádosti o poskytnutí úvěru má soud za prokázáno, že dlužník uvedl, že má vlastní bydlení, je podnikatel, ženatý, má dvě nezletilé děti do 6 let, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 40 000 Kč a celkový příjem domácnosti rovněž 40 000 Kč, jeho výdaje představují měsíčně 8 750 Kč, celkové výdaje domácnosti 17 500 Kč, z čehož na energie 2 500 Kč, stravování a výživné 5 000 Kč a na ostatní výdaje 10 000 Kč; k žádosti byly doloženy faktury, živnostenský list, smlouvy a čestné prohlášení. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 24. 7. 2020 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobce, a vyzval dlužníka k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení oznámení. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. 5. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 25 000 Kč, kterou žalovaný ani částečně nevrátil. Zbývající částky představující náklady úvěru, smluvní úrok a smluvní pokutu vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 shora cit. zákona. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalovaného tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Z žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že dlužník je ženatý a jako svůj čistý měsíční příjem uvedl částku 40 000 Kč, který zároveň má být celkovým příjmem domácnosti. Přitom v žádosti uvedl, že v domácnosti jsou dva zdroje příjmu. Z této žádosti potom nevyplývá, z jakého skutečného a doloženého příjmu dlužníka věřitel při posuzování jeho schopnosti poskytovaný úvěr splácet vycházel, jaké další příjmy v domácnosti byly a kdo je do domácnosti přinášel a pokud se jednalo o jinou osobu, tak jaké měla tato osoba měsíční výdaje. Soudu potom také není jasné, co v udaných měsíčních výdajích představuje kolonka výživné, zda se jedná pouze o náklady na stravu nezletilých dětí v domácnosti dlužníka anebo o výživné stanovené soudem pro další potomky (či jiné oprávněné osoby) dlužníka. Tyto nesrovnalosti si věřitel při posuzování úvěruschopnosti dlužníka nevyjasnil a nemohl tak mít ucelený obraz o osobních a rodinných poměrech dlužníka v době, kdy mu úvěr poskytoval. Pokud jde o doložené faktury, ty soud pro jejich neprůkaznost k důkazu ani neprováděl, neboť faktura nemůže vypovídat o tom, jaké má dlužník čisté měsíční příjmy z podnikání. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 25 000 Kč, kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, případně jejím příslušenství. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Pro tyto účely byl předmět řízení vymezen částkou, která sestává z nezaplacené jistiny, nákladů úvěru a úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku.