109 C 17/2021-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u soudu 15. 6. 2021 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení 70 006 Kč s příslušenstvím specifikovaným v žalobě rozsudku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] když žalovaný tuto smlouvu podepsala [datum] a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 86,1 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 3 721 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopadem 2019 dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka atd. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaný měl celkový měsíční příjem ve výši 12 000 Kč představující mzdu z pracovního poměru, žalovaný předložil potvrzení zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] za období od 1. 6. 2019 do 31. 8. 2019, a jeho náklady na živobytí činily 5 090 Kč. Žalobkyně dovodila, že z výše uvedeného byly zjištěny u žadatele o úvěr jeho volné zdroje ke splácení ve výši 5 910 Kč, že úvěrovou historii žadatele ověřila v databázích SOLUS a NRKI (kód příznaku neuveden, skóre 434, což znamená nízké riziko), že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatil žalobkyni 6 x 3 721 Kč, 1x 7 442 Kč a 1x 2 500 Kč, celkem 32 268 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut u splátky č. 2, 1 x 499 Kč, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů a na zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením u splátky 2, a to 1 x 200 Kč v prodlení o délce 15 dnů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení u splátky č. 9 splatné dne 17. 7. 2020. K datu 20. 9. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 56 532,47 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Také bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 1. 11. 2020 až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze v sazbě 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně požadovala i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný ke dni podání žaloby dluží následující částky: a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 56 532,47 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 48 619,20 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 913,27 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy 499 Kč, c) náklady v souvislosti s prodlením žalovaného 200 Kč, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 1. 11. 2020 do zaplacení, žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. ke dni 14. 6. 2021, tedy smluvní pokutu ve výši 12 775,78 Kč (v souladu s § 9 zák. 177/2020 Sb. žalobkyni od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na zaplacení smluvních úroků), e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 48 619,20 Kč ode dne 22. 9. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 86,1 %. Žalovaný nereagoval na zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu postupem dle § 49 o. s. ř. 3. Při jednání nařízenému na den 12. 10. 2021 žalobkyně setrvala v celém rozsahu na podané žalobě, včetně jejího doplnění, neboť žalovaný na dluh ničeho nezaplatil. Žalovaný jako účastník řízení uvedl, že předmětný úvěr vzal bohužel pro kamaráda, který mu ho přestal splácet a teď nikdo neví, kde je. V době sjednávání úvěru měl zaměstnání u [anonymizována dvě slova] na dobu určitou do 31. 1. 2020, kdy tento skončil. Jeho příjmem byl pouze invalidní důchod ve výši 3 550 Kč měsíčně. Jeho otec zemřel, maminka je nemocná a s touto bydlí společně v obecním bytě, kde činí nájem 4 000 Kč a inkaso 720 Kč měsíčně. Již v době poskytnutí úvěru přispíval mamince na nájem 2 000 Kč měsíčně a pořizoval nákupy cca ve výši 1 500 Kč za měsíc a mamka mu vařila. Na telefon vynakládal částku 2 000 Kč měsíčně. Paní, která s ním sepisovala smlouvu o úvěru, chtěla přinést pracovní smlouvu a tři výplatní pásky, na nic dalšího, ani na jeho výdaje se vůbec neptala. V současné době pobírá invalidní důchod ve výši 4 662 Kč měsíčně. 4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru [číslo] oznámením žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru ze [datum], dodejkou k oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru z [datum], dokladem o vyplacení úvěru z 16. 10. 2019, formulářem hodnocení, kartou klienta, oznámením o zesplatnění úvěru z 20. 9. 2020, doklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, výzev žalobkyně k zaplacení ze dne 17. 8. 2020 a 17. 9. 2020, předžalobní výzvou ze dne 26. 5. 2021 včetně podacího archu z téhož data, ze kterých vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, viz první odstavec odůvodnění rozsudku shora, na které soud pro stručnost odkazuje. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaný podepsal dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného a účinného do 31. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), který ve veřejném zájmu určil poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako o