11 C 171/2020-23 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 15. 10. 2020 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení 3 780 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 1. 1. 2005. Žalovanému tak zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za měsíce říjen až prosinec 2017, leden až prosinec 2018, leden až prosinec 2019, leden 2020, tj. 28 x 135 Kč, celkový dluh tak činí 3 780 Kč. Dále se žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení v zákonné výši v návaznosti na splatnost jednotlivých televizních poplatků (žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to od 1. dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy od 16. 10. 2017 k datu 15. 10. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok celkem činí 633,02 Kč). Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky, žalovaný však tuto svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Z výpisu z evidence České pošty ze dne 16. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný přihlásil televizní přijímač„ přihláškou televizního poplatníka“ v měsíci lednu 2005. Z výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků včetně poštovní dodejky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 15. 3. 2020 (žalovaný převzal dne 23. 3. 2020), dále dopisem ze dne 27. 5. 2020 (nevyzvednuto) a dopisem ze dne 15. 7. 2020 (žalovaný osobně převzal dne 21. 7. 2020) k zaplacení dluhu na televizních poplatcích za výše uvedené období včetně příslušenství, výše dluhu vždy vyčíslena, a to nejpozději do 15 dnů od doručení této výzvy s tím, že v případě marného uplynutí lhůty využije žalobkyně svého práva domáhat se zaplacení dlužné částky cestou soudního řízení. Z výpisu detailu dluhu předloženého žalobkyní vzal soud za prokázáno, že žalovaný nezaplatil poplatky za měsíce říjen 2017 až leden 2020, tj. 28 x 135 Kč. 3. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 citovaného zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 věta prvá zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 tohoto zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 4. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaný přihlásil televizní přijímač do příslušné evidence jako jeho vlastník, vznikla mu ze zákona povinnost platit měsíčně televizní poplatky ve výši 135 Kč. Žalovaný nezaplatil poplatky za 28 měsíců, jak je podrobně rozepsáno výše, takže dluží žalobkyni částku 3 780 Kč. Tím, že nezaplatil televizní poplatky, jak uvedeno výše, vznikla mu druhotná povinnost zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 1. dne následujícího po splatnosti jednotlivých televizních poplatků, tedy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce, v celkové výši k datu 15. 10. 2020 (ke kterému žalobkyně úrok z prodlení požaduje) 633,02 Kč. Právo na úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované. Přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony (předžalobní upomínka, žaloba) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud žalobu vyhodnotil jako formulářovou, neboť žalobkyně podává opakovaně žaloby stejného druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu přihlášení poplatníka do evidence, období, za které nebyly poplatky placeny, výší žalované částky. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 6. S poukazem na nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12, II. ÚS 405/14 a II. ÚS 1727/14 soud považuje za účelně vynaložené náklady pouze náklady výše uvedené, nikoliv náklady na právní zastoupení. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Jejich základ, výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, určení způsobu placení poplatků a související otázky jsou detailně upraveny zákonem. Stát pro fungování České televize vytváří podmínky ve formě zákonných záruk, její postavení je tak ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru značně odlišné a do určité míry výsadní. Proto lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to právě i ve vztahu k nutnosti jejího zastoupení advokátem, žalobkyně by měla disponovat dostatečným personálním aparátem pro jednoduchou agendu vymáhání televizních poplatků, která z povahy věci patří k jedné z jejich činností. Navíc podaná žaloba je tzv. formulářovou žalobou, jedná se o bagatelní věc a žalované nebyla dána faktická možnost změnit obsah právního vztahu. 7. Dle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když účastníci s takovýmto postupem souhlasili (za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.).