110 C 21/2019-43 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 24. 5. 2019 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 33 298,17 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO], sídlem v [obec], [ulice a číslo] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 25. 11. 2017 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru (dále jen Smlouva), na základě které se věřitel zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč. Dlužník tyto prostředky čerpal částečně v souvislosti s nákupem u třetí osoby, a to dne 18. 12. 2017 ve výši 10 081 Kč, částečně platbami kartou, výběry hotovosti apod., celkem ve výši 24 532,87 Kč, celkem tedy čerpal částku 34 613,87 Kč. Úvěr měl dlužník splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % dlužné částky, nejméně 500 Kč. Za dobu trvání úvěru dlužník uhradil pouze částku 7 582 Kč a ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 30 270,02 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 1 981,26 Kč, na poplatcích za vymáhání částku 600 Kč, na smluvní pokutě částku 75,34 Kč a na dlužném pojistném 371,55 Kč. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením. K výzvě soudu žalobce u ústního jednání nedoplnil žalobu a neuvedl, jakým způsobem a s jakými výsledky věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr; odkázal pouze na obsah žalobních tvrzení. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena 18. 1. 2021, nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz výpisem z úvěrového účtu, oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu, smlouvou o revolvingovým úvěru, odstoupením od úvěrové smlouvy, podacím archem, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy. Z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázáno, že věřitel dlužníkovi v období od 18. 12. 2017 do 10. 1. 2018 poskytl celkem částku ve výši 34 613,87 Kč a že dlužník věřiteli v období od 3. 1. 2018 do 11. 4. 2018 vrátil částku 7 582 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy má soud za prokázáno, že žalobce jako postupník a věřitel jako postupitel uzavřeli dne 29. 8. 2018 smlouvu takto nadepsanou, jejímž předmětem bylo mimo jiné také postoupení pohledávky za dlužníkem ve výši 33 298,17 Kč z titulu revolvingového úvěru. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru má soud za prokázáno, že žalovaný jako klient, zástupce věřitele jako poskytovatel úvěru a osoba jednající za [právnická osoba] jako zprostředkovatel úvěru, podepsali listinu takto nadepsanou dne 25. 11. 2017, v této smlouvě byla mezi účastníky sjednána korespondenční adresa klienta (dlužníka, žalovaného) v [obec], [PSČ], [ulice a číslo]. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. 5. Podle zák. č. 267/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 34 613,87 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 27 031,87 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky, smluvní pokutu, pojistné a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle §86 shora citovaného zák. č. 267/2016 Sb., Žalobce sice v řízení tvrdil, že zkoumal schopnosti žalovaného, k výzvě soudu však u ústního jednání tato svá tvrzení nekonkretizoval, nevylíčil, z jakých údajů při tomto zkoumání vycházel a na základě čeho tedy svůj závěr o schopnosti dlužníka úvěr splácet dospěl. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o revolvingovém úvěru vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 34 613,87 Kč, z níž nevrátil částku 27 031,87 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci, na kterého pohledávka byla postoupena, vydat. K tomu byl dlužník prokazatelně vyzván až doručením žaloby dne 18. 1. 2021, protože bylo dále prokázáno, že věřitel ani žalobce nerespektovali ujednání korespondenční adresy ve Smlouvě a dlužníkovi – žalovanému doručovali na adresu jinou, byť se jednalo o adresu jeho trvalého bydliště. Nelze tak mít za prokázáno, že dlužníkovi se výzva k vydání bezdůvodného obohacení dostala do sféry jeho dispozice dříve, než ke dni 18. 1. 2021. Dlužník měl ve smyslu hmotného práva důvodné očekávání, že mu bude doručováno na adresu, kterou si k tomu zvolil, což se vinou věřitele a žalobce. Na tuto adresu přitom nebylo doručováno ani odstoupení od smlouvy ani oznámení o postoupení pohledávek, proto soud k obsahu těchto listin nad rámec uvedení zasílací adresy, nepřihlížel. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142a o.s.ř., když ani předžalobní výzva nebyla žalovanému zaslána na adresu zvolenou jakožto adresu doručovací, žalobce tak neprokázal, že by tuto výzvu před podáním žaloby zaslal žalovanému na doručovací adresu, proto mu náhrada nákladů řízení nepřísluší.