17 C 183/2021-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 21 387 Kč spolu se sjednaným úrokem od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z částky 14 065,88 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 4 602 Kč, odměnou za administrativní činnost 6 477 Kč, odměnou za hotovostní režim splátek 11 180 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 805 Kč, konče 21. 9. 2017. Žalovaný uhradil pouze 26 872 Kč a dluží 14 065,88 Kč na jistině, 1 060,56 Kč na úroku, 2 296,52 Kč na poplatku za administrativní činnost a 3 964,04 Kč na poplatku za hotovostní režim splátek. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 26 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 22 259 Kč, představující součet úroku 4 602 Kč, poplatku za administrativní činnost 6 477 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 11 180 Kč, který si žalovaný zvolil zaškrtnutím příslušného políčka ve smlouvě. Celkovou dlužnou částku 48 259 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 805 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, nemá nezaopatřené děti, je zaměstnaný na plný pracovní úvazek jako [anonymizováno] ve [právnická osoba], x [právnická osoba], má čistou měsíční mzdu [částka], za nájem/inkaso nevynakládá žádné výdaje, splácí další zápůjčky v celkové výši [částka] měsíčně, jeho měsíční výdaje na domácnost činí [částka]. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy na dobu neurčitou, tří výplatních pásek za měsíce 4, 5, 6 a nájemní/podnájemní smlouvy (zákaznická karta). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem). 4. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1). 5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 6. Žaloba není opodstatněná. 7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky bylo poskytování peněžních prostředků jakožto zápůjčky, a vystupovala tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 tohoto zákona. Uvedené ustanovení bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat. 8. Ze zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu zápůjčku nemohla poskytnout. Poskytovatelka zápůjčky sice ověřovala dostačujícím způsobem příjem žalovaného, avšak nikoliv jeho výdaje. Žalovaný uvedl, že bydlí s rodiči, a věřitelka zaškrtla, že měla k dispozici nájemní smlouvu, zřejmě tedy rodičů jakožto nájemců. Na první pohled je zarážející, že v kolonce nájem/inkaso žalovaný uvedl částku 0 Kč. Pokud výdaje na bydlení, na kterých se zřejmě podílel s rodiči, mají být zahrnuty v nákladech na domácnost, potom zde uvedená částka [částka] objektivně neodpovídá běžných výdajům člověka na bydlení, jídlo, oblečení a ostatní základní životní potřeby. Jen částka životního minima na dospělého, která nezahrnuje výdaje na bydlení, v té době činila [částka] měsíčně, a ta navíc nepředstavuje reálné výdaje. Skutečné pravidelné výdaje žalovaného přitom měly poskytovatelku zápůjčky zajímat o to více, že žalovaný splácel v době poskytnutí zápůjčky již jiné úvěry měsíční částkou [částka], která vzhledem k jeho příjmu [částka] rozhodně není zanedbatelná. Poskytovatelka zápůjčky tedy nedisponovala konkrétními podklady týkajícími se výdajů žalovaného, aby mohla s odbornou péčí tyto porovnat s jeho příjmy a poté posoudit jeho schopnost úvěr s nastavenými parametry splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně měla po získání popsaných informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalovaného, a buď si minimálně vyžádat konkretizaci jednotlivých výdajů a jejich doložení, anebo v opačném případě jej