26 C 177/2021-40 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacené zápůjčce, kterou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalovanému na základě mezi nimi dne 5. 4. 2017 uzavřené Smlouvy o zápůjčce [číslo] ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 13 107 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 18 hotovostních splátkách po 1 618 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 5. 10. 2018. Poplatek byl tvořen pevným úrokem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 921 Kč, poplatkem za zpracování doručení a flexibilní splácení ve výši 4 052 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 134 Kč. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť zápůjčku řádně a včas nesplatil a na jeho nedoplatku dluží žalovanou částku. Žalobkyně nabyla tuto pohledávku za žalovaným na základě postupní smlouvy ze dne 24. 6. 2019, změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena v písemnosti původního věřitele ze dne 24. 6. 2019, ve které byl zároveň vyzván, aby dluh nové věřitelce zaplatil ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Protože žalovaný nereagoval na výzvu původní věřitelky a ani na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení této peněžité pohledávky, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. Před jednáním doručila žalobkyně k soudu listinu nadepsanou jako uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne 6. 10. 2017, ve které žalovaný uznal vůči původní věřitelce dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] ke dni 25. 9. 2017 ve výši 29 230,82 Kč a zavázal se jej zaplatit pravidelnými splátkami ve výši 2 436 Kč každého 20. dne v měsíci počínaje 20. 10. 2017 až do úplného zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně svoji neúčast omluvila. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé tak, jak jej žalobkyně popsala v návrhu, a soud proto na něj pro stručnost odkazuje. Žalobkyně prokázala smlouvou o zápůjčce ze dne 5. 4. 2017 svá tvrzení, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni i s poplatkem ve výši 13 107 Kč v pravidelných hotovostních 18 týdenních splátkách po 1 618 Kč. Z tabulky umoření žalobkyně prokázala, že žalovaný zápůjčku nesplatil řádně a včas a prokázala tak své tvrzení, že žalovaný na svůj dluh zaplatil pouze částku 14 616 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k ní ze dne 24. 6. 2019 prokázala svou věcně právní legitimaci ve sporu, pročež na základě této smlouvy nabyla předmětnou pohledávku od původní věřitelky. Prokázala dále oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, že původní věřitelka žalovaného uvědomila o změně v osobě věřitele, a že žalovaného zároveň vyzvala k zaplacení nesplacené části dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2020 žalobkyně prokázala též své tvrzení, že před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. 4. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí stanoví § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebním úvěru, v platném znění, avšak proto, že před jednáním soudu doručila listinu označenou jako uznání dluhu ze dne 25. 9. 2017, ve které žalovaný uznal svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 29 230,82 Kč z nesplacené zápůjčky poskytnuté mu na základě smlouvy [číslo] soud se touto okolností nezabýval, a protože dlužník (žalovaný) v řízení tento dluh nerozporoval, nastala zde právní fikce ve smyslu § 2053 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. S ohledem na výše uvedené soud posoudil nárok žalobkyně za opodstatněný co do žalované jistiny 15 121,89 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od prvého dne, od kterého byl žalovaný v prodlení se zaplacením tohoto dluhu, a proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Naopak nebyl shledán po právu nárok na zákonný úrok z žalované částky, který z uznávacího stanoviska žalovaného nevyplývá, žalobkyně v tomto směru žádné tvrzení neučinila a svou omluvenou neúčastí u soudu se zbavila možnosti býti poučena v tomto směru, aby co do požadovaného úroku odvrátila svůj procesní neúspěch. Protože soud má za to, že ve smlouvě o zápůjčce pevně stanovený úrok je již součástí dílčích splátek v uznávacím prohlášení žalovaného ze dne 6. 10. 2017, proto co do požadavku na zaplacení úroku žalobu zamítl. 6. O nároku na zaplacení úroků z prodlení soud rozhodl podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 121,89 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. Žalobkyně byla procesně neúspěšná pouze v části příslušenství žalované pohledávky, čili její procesní neúspěch nemá na výši nákladů řízení vliv. 8. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., splatnost nákladů řízení vázal soud k rukám advokátka podle § 149 odst. 1 o. s. ř.