26 C 8/2021-23 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu neuhrazených televizních poplatků, které byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona. Ačkoliv se žalovaný nepřihlásil jako držitel televizního přijímače a poplatník televizního poplatku, byl v žalované době odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, a proto je považován za poplatníka televizního poplatku, když České televizi po její písemné výzvě neoznámil písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy, jejíž součástí bylo pouční o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný na uvedenou výzvu nereagoval a nereagoval ani na výzvu žalobkyně před podáním žaloby k zaplacení dluhu na dlužných televizních poplatcích, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Na základě listin předložených žalobkyní a označených k důkazu dospěl soud k tomuto skutkovému stavu a závěru: Z důvodu absence přihlášky žalovaného do evidence poplatníků televizního poplatku, a proto, že je odběratelem elektřiny připojené k distribuční soustavě na adrese hlášeného trvalého pobytu, byla mu žalobkyní zaslána výzva k přihlášení poplatníka České televize ze dne 29. 5. 2019, jejíž přílohou byl odpovědní formulář a dále čestné prohlášení pro případ, že by žalovaný televizní přijímač na uvedené adrese nevlastnil a neužíval. Byl zároveň vyzván, aby na uvedenou listinu, jejíž součástí bylo i poučení o následcích, nebude-li adresát na ni reagovat, odpověděl ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení. Na tuto výzvu v uvedené lhůtě žalovaný nereagoval, a proto byl počínaje měsícem srpnem 2019 přihlášen v příslušené evidenci jako poplatník televizního poplatku. Žalovaný za dobu od 15. 9. 2019 do 15. 1. 2020 měsíční televizní poplatky nehradil a za tuto dobu mu vznikl dluh na těchto poplatcích ve výši 675 Kč. Protože žalovaný na výzvy k zaplacení tohoto dluhu a na předžalobní výzvu nereagoval a dluh dobrovolně nezaplatil, vyhověl soud podané žalobě v celém rozsahu, včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši z každé dlužné měsíční platby poplatků po její splatnosti do 15. 10. 2020, kdy žalobkyně podala žalobu v této věci. 5. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon“), a podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Nárok na zákonné úroky z prodlení byl posouzen podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, v platném znění ke dni prodlení každé dílčí části pohledávky, jejíž splatnost určuje § 7 odst. 2 zákona, nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 6. Náklady řízení byly přiznány žalobkyni v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn.: Pl. ÚS 39/13 ze dne 7. 10. 2014 v částce 642 Kč, které čítají zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, paušální náhradu advokáta podle paragrafu 14 odst. 1 písm. a), odst. 5. písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále také„ a. t.“) ve výši 100 Kč za každý ze dvou ve věci učiněných úkonů (převzetí věci, sepis žaloby) a DPH ve výši 21 % z částky 200 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. S odkazem na ústavní nálezy sp. zn. II. ÚS 1588/12 a II. ÚS 2104/12, nebyla advokátovi přiznána odměna podle § 14 odst. 1 písm. a) bod 1. a. t. 7. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.