38 C 175/2021-28 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 7. 5. 2021, se žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 510 Kč od 10. 1. 2021 do zaplacení s tvrzením, že žalovanému dne [datum] poskytla zdravotní službu - provedení odběru a laboratorní vyšetření PCR na COVID-19 pro samoplátce - tato služba nebyla hrazena z veřejného zdravotního pojištění Cena za poskytnutou zdravotní službu činila 1 510 Kč, žalovaný tento svůj dluh písemně uznal, avšak na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv byl k úhradě vyzván výzvou ze dne [datum]. 2. Soudem vydaný a žalobě vyhovující elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. 3. Žalovaný, ač usnesením vyzván, aby se k podané žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil. 4. Soud pak ve věci rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř. na základě předložených listinných důkazů, když souhlas účastníků řízení s tímto procesním postupem je ve spise doložen. 5. Z listin předložených žalobkyní, a to dohody o uznání dluhu, uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, informace o poskytnutém výkonu ze dne [datum] a upomínky žalobkyně žalovanému ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] zdravotní službu spočívající v odběru a laboratorním vyšetření na COVID 19 pro samoplátce. Dohodou o uznání dluhu (v listině sepsané mezi žalovaným jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem) žalovaný uznal, že žalobkyni neuhradil částku 1 510 Kč za provedení odběru a laboratorní vyšetření na COVID-19 pro samoplátce, dluh uznal co do důvodů a výše; v článku 3 listiny se zavázal dlužnou částku 1 510 Kč zaplatit žalobkyni na účet žalobkyně v listině uvedený. Žalobkyně se pak upomínkou ze dne [datum] domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1 510 Kč s poukazem na to, že žalovaný dne [datum] absolvoval odběr a laboratorní vyšetření metodou PCR na onemocnění COVID 19 a zavázal se zaplatit částku 1 510 Kč, přičemž tento dluh písemně uznal svým podpisem. 6. Podle ust. § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 1970 cit. obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud skutková zjištění posoudil podle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu. Soud aplikoval ve věci ust. § 2636 a násl. občanského zákoníku. Tím, že žalobkyně poskytla žalovanému zdravotnické služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění (odběr a laboratorní vyšetření metodou PCR na onemocnění COVID 19 metodou PCR pro„ samoplátce“), a tedy aniž by je za něj hradila zdravotní pojišťovna, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení ceny za tuto zdravotní službu. Žalovaný v písemné dohodě o uznání dluhu sepsané s žalobkyní hmotně právně uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve smyslu ust. § 2053 cit. občanského zákoníku. Důsledkem uznání dluhu žalovaným jako dlužníkem je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Důkazní břemeno se tak přesouvá na žalovaného jako dlužníka, který by v řízení musel prokázat, že dluh vůbec nevznikl, popřípadě, že byl již uhrazen. Žalovaný však ničeho netvrdil, natož, aby prokázal, že jím uznaný dluh nevznikl, příp. že byl žalobkyni již uhrazen. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky od prvního dne následujícího po dni její splatnosti, která nastala po uplynutí lhůty 10 dnů, stanovené žalovanému ve výzvě k úhradě - upomínce, tj. ode dne [datum] do zaplacení. 8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má tak právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. V žalobkyni přiznané částce náhrady nákladů řízení ve výši 1 126 Kč je zahrnut soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby (převzetí věci a podání žaloby) po 200 Kč, dva režijní paušály náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. za 2 úkony právní služby, celkem 600 Kč, zvýšených o 21 % náhradu DPH, tj. o 126 Kč v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., takže náklady řízení včetně soudního poplatku a náhrady DPH činí celkem částku 1 126 Kč. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle zásady stanovené v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách.