9 C 201/2021-26 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 11. 5. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 144 Kč s úrokem z prodlení shora uvedeným s odůvodněním, že žalovaný použil dne 8. 1. 2020, 3. 3. 2020, 14. 4. 2020, 1. 7. 2020, 12. 8. 2020, 16. 10. 2020 prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní bez platného jízdního dokladu a s patřičným jízdným, když podle smluvních přepravních podmínek provozovatele městské hromadné dopravy je žalovaný proto povinen zaplatit žalobkyni vedle jízdného 24 Kč též přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu, přičemž mezi žalobkyní a žalovaným byla k té které černé jízdě sepsána dohoda s cestujícím o uznání dluhu. 2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně usnesení o výzvě dle § 114a/ odst. 2 písm. a) o. s. ř. a 115a/ o. s. ř. postupem dle § 49 o. s. ř. 3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, jestliže ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud má za prokázané, že žalovaný cestoval bez platné jízdenky dne 8. 1. 2020 v čase 12:33 hod., linka [číslo] jízdné 24 Kč, dne 3. 3. 2020 v čase 15:17 hod., linka [číslo] jízdné 24 Kč, dne 14. 4. 2020 v čase 8:02 hod., linka [číslo] jízdné 24 Kč, dne 1. 7. 2020 v čase 14:30 hod., linka [číslo] jízdné 24 Kč, dne 12. 8. 2020 v čase 16:19 hod., linka [číslo] jízdné 24 Kč, dne 16. 10. 2020 v čase 6:35 hod., linka [číslo] jízdné 24 Kč. Žalobkyně sepsala s žalovaným ke každé černé jízdě dohodu s cestujícím, z nichž je zřejmé, že cestující bez platného jízdního dokladu dohodou uznává pohledávku [anonymizována tři slova] co do důvodu i její výše včetně povinnosti pohledávku zaplatit nejpozději do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. 5. Shora uvedené skutečnosti soud zjistil z dohody uzavřené s cestujícím [číslo] smluvních přepravních podmínek [anonymizována tři slova] a předžalobní výzvy ze dne 15. 4. 2021, včetně podacího lístku z téhož dne ohledně odeslání výzvy. 6. Při hodnocení shora uvedených důkazů soud uzavřel, že žalovaný uznal co do důvodu i výše pohledávku žalobkyně, která má základ v tom, že použil opakovaně prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní bez platného jízdního dokladu, čímž mu bylo uloženo pokaždé zaplatit příslušné jízdné 20 Kč a přirážku k jízdnému 1 500 Kč Tyto částky se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu a zároveň shora uvedenou dohodou uznal co do shora uvedených důvodů i výše pohledávky žalobkyně. 7. Rozhodnutí soudu je odůvodněno ust. § 2053 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Podle § 1908 odst. 1 a 2 cit. zák. splněním dluhu závazek zaniká. Dluh musí dlužník splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, jehož výši stanoví prováděcí předpis, jímž je vládní nařízení č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 600 Kč představující soudní poplatek 400 Kč a 200 Kč za dva režijní paušály představující hotové výdaje v souladu § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. Pl. ÚS 39/13, a to za předžalobní výzvu a sepis žaloby.