9 C 316/2020-19 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil srpnu 2019. Žalovanému zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, protože nezaplatil televizní poplatky za měsíce září 2019 až leden 2020, vždy v měsíční výši 135 Kč, a dluží tak žalobkyni celkem částku 675 Kč. Kromě práva na zaplacení dlužné částky se žalobkyně domáhala také přiznání úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na splatnost jednotlivých televizních poplatků. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Z výpisu z evidence České pošty z 16. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný přihlásil televizní přijímač tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“ v měsíci srpnu 2019 a dosud jej z této evidence neodhlásil. Z výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků včetně poštovní dodejky soud dále zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu na televizních poplatcích za výše uvedené období včetně příslušenství, a to nejpozději do 10 dnů od doručení této výzvy s tím, že v případě marného uplynutí lhůty využije žalobkyně svého práva domáhat se zaplacení dlužné částky cestou soudního řízení. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 tohoto zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 věta prvá téhož zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 tohoto zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaný přihlásil televizní přijímač do příslušné evidence jakožto jeho vlastník, vznikla mu ze zákona povinnost platit měsíčně televizní poplatky ve výši 135 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tuto povinnost splnil, případně i následně v dodatečné lhůtě poskytnuté mu žalobkyní ve výzvě k zaplacení dlužné částky, soud žalobě vyhověl. Současně vznikla žalovanému druhotná povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne následujícího po splatnosti jednotlivých televizních poplatků, tedy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce, v celkové výši k datu 15. 10. 2020 (ke kterému žalobkyně úrok z prodlení požaduje) 60,29 Kč. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal ji žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, a to v celkové výši 600 Kč, sestávající ze soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony (předžalobní upomínka, žaloba) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu přihlášení poplatníka do evidence, období, za které nebyly poplatky placeny, a výši žalované částky. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. S odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12, na který navazují i další nálezy sp. zn. II. ÚS 405/14 a II. ÚS 1727/14, soud považuje za účelně vynaložené náklady pouze náklady shora uvedené, nikoliv ostatní náklady na právní zastoupení. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Jejich základ, výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, určení způsobu placení poplatků a související otázky jsou detailně upraveny zákonem. Z uvedeného plyne, že stát pro fungování žalobkyně vytváří podmínky ve formě zákonných záruk, a její postavení je tak ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru značně odlišné a do určité míry výsadní. Proto lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to právě i ve vztahu k nutnosti jejího zastoupení advokátem; žalobkyně by měla disponovat dostatečným personálním aparátem pro jednoduchou agendu vymáhání televizních poplatků, která z povahy věci patří k jedné z jejích činností. Navíc podaná žaloba je tzv. formulářová, jedná se o bagatelní věc a žalované nebyla dána faktická možnost změnit obsah právního vztahu.