9 C 323/2020-19 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná splnila v srpnu 2019. Žalované zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, protože nezaplatila televizní poplatky za měsíce září 2019 až leden 2020, vždy v měsíční výši 135 Kč, a dluží tak žalobkyni celkem částku 675 Kč. Kromě práva na zaplacení dlužné částky se žalobkyně domáhala také přiznání úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na splatnost jednotlivých televizních poplatků. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Z výpisu z evidence České pošty z 16. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná přihlásila televizní přijímač tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“ v měsíci srpnu 2019 a dosud jej z této evidence neodhlásila. Z výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků včetně poštovní dodejky soud dále zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu na televizních poplatcích za výše uvedené období včetně příslušenství, a to nejpozději do 10 dnů od doručení této výzvy s tím, že v případě marného uplynutí lhůty využije žalobkyně svého práva domáhat se zaplacení dlužné částky cestou soudního řízení. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 tohoto zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 věta prvá téhož zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 tohoto zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaná přihlásila televizní přijímač do příslušné evidence jakožto jeho vlastník, vznikla jí ze zákona povinnost platit měsíčně televizní poplatky ve výši 135 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tuto povinnost splnila, případně i následně v dodatečné lhůtě poskytnuté jí žalobkyní ve výzvě k zaplacení dlužné částky, soud žalobě vyhověl. Současně vznikla žalované druhotná povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne následujícího po splatnosti jednotlivých televizních poplatků, tedy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce, v celkové výši k datu 15. 10. 2020 (ke kterému žalobkyně úrok z prodlení požaduje) 60,29 Kč. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal ji žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, a to v celkové výši 600 Kč, sestávající ze soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony (předžalobní upomínka, žaloba) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu přihlášení poplatníka do evidence, období, za které nebyly poplatky placeny, a výši žalované částky. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. S odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12, na který navazují i další nálezy sp. zn. II. ÚS 405/14 a II. ÚS 1727/14, soud považuje za účelně vynaložené náklady pouze náklady shora uvedené, nikoliv ostatní náklady na právní zastoupení. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Jejich základ, výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, určení způsobu placení poplatků a související otázky jsou detailně upraveny zákonem. Z uvedeného plyne, že stát pro fungování žalobkyně vytváří podmínky ve formě zákonných záruk, a její postavení je tak ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru značně odlišné a do určité míry výsadní. Proto lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to právě i ve vztahu k nutnosti jejího zastoupení advokátem; žalobkyně by měla disponovat dostatečným personálním aparátem pro jednoduchou agendu vymáhání televizních poplatků, která z povahy věci patří k jedné z jejích činností. Navíc podaná žaloba je tzv. formulářová, jedná se o bagatelní věc a žalované nebyla dána faktická možnost změnit obsah právního vztahu.