10 C 101/2022-34 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 2. 12. 2020 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 17 120 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 15. 3. 2015 resp. 5. 8. 2014 Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen Smlouva 1) resp. [číslo] (dále jen Smlouva 2). Na základě těchto smluv poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč resp. 6 000 Kč a dlužník se zavázal tyto částky vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 7 400 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 1 400 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, resp. souhrnným poplatkem ve výši 4 440 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 840 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 200 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč resp. 180 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 24. 4. 2016 resp. 15. 9. 2015. Dlužník půjčku řádně nesplácel a na prvou smlouvu uhradil pouze 1 980 Kč, a na druhou smlouvu pouze 8 740 Kč. Dlužník tak ke dni podání žaloby dlužil, pokud jde o smlouvu 1 na jistině částku 10 000 Kč a na souhrnném poplatku částku 5 420 Kč, na poplatek za administrativní činnost částku 1 902,79 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 3 517,21 Kč, a pokud jde o smlouvu 2 na jistině částku 1 309,23 Kč a na souhrnném poplatku částku 390,77 Kč, který je představován již pouze poplatkem za hotovostní inkaso splátek. Žalobce dále požadoval roční úrok 23,72 % počítaný z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, a do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 8 703,92 Kč resp. 1 331,05 Kč, a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, a do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 2 938,25 Kč resp. 449,68 Kč. Obě pohledávky věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením z téhož dne. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce (2x), kartou zákazníka (2x) a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 15. 3. 2015 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsala žalovaná jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, [právnická osoba], listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 10 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 7 400 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 10. 2015 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsala žalovaná jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, [právnická osoba], listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 6 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 4 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 6. 12. 2019 dlužníkovi oznámil, že pohledávky z titulu obou smluv byly postoupeny na žalobce, a vyzval dlužníka k uhrazení dlužných částek do 10 dnů od doručení oznámení; dopis byl předán k poštovní přepravě v úterý 7. 1. 2020. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. <i>5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv o zápůjčce, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>Podle ust. § 2991 obč. zák.</i> <i>(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjček. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč resp. 6 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku celkem 5 280 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec obě smlouvy o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatné, neboť žalobce neprokázal, že řádně zkoumal úvěruschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalované tak, aby dospěl k závěru, že tato je schopna poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty ze dne 15. 3. 2015 vyplývá, že dlužník měl v době uzavírání smlouvy jedno nezaopatřené dítě, ročník 2009, byl zaměstnán, ovšem není známo, jakou pobíral mzdu, když příslušná kolonka v zákaznické kartě zůstala nevyplněna; nebyly k ní předloženy ani výplatní pásky. Naopak dlužník měl pobírat další příjem ve výši 9 500 Kč, který ovšem nebyl nikterak specifikován ani vysvětlen, dokonce ani doložen. Stejně tak nebyly vysvětleny ani doloženy další uvedené příjmy dlužníka v podobě státní podpory 4 500 Kč a 1 000 Kč měsíčně. Naproti tomu dlužník uvedl náklady na bydlení, co by nájemníka, ve výši 4 000 Kč, výdaje domácnosti 6 000 Kč, splátky nebo alimenty (nespecifikováno) 800 Kč a výdaje na telefon 200 Kč. Z nevysvětlených a nedoložených příjmů v celkové výši 15 000 Kč mu po odečtení výdajů zbývala rezerva 4 000 Kč, ze které byl povinen hradit měsíčně 1 200 Kč na splátkách předmětné půjčky, a to při péči a výživě jednoho nezletilého dítěte narozeného v roce 2009. Přitom s příjmovou složkou uváděnou dlužníkem v zákaznické kartě nelze z důvodu neurčitosti a neprůkaznosti vůbec pracovat. Ze zákaznické karty ze dne 5. 8. 2014 potom vyplývá, že dlužník byl evidován na úřadu práce a byl také zaměstnán jako brigádník, po odečtení jeho pravidelných měsíčních výdajů od dosahovaných (ovšem nikterak doložených) příjmů mu zůstávala měsíční rezerva 1 700 Kč, ze které musel hradit splátku předmětné půjčky ve výši 720 Kč měsíčně a zajistit výživu nezaopatřeného dítěte věku 5 let. Soud má tedy za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvy o zápůjčce vyhodnotit jako neplatné. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku v celkové výši 16 000 Kč, z níž nevrátil částku celkem 5 280 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci, na kterého pohledávka byla postoupena, vydat. K tomu byl dlužník prokazatelně vyzván doručením oznámení o postoupení pohledávky, které se do sféry dispozice adresáta dostalo nejpozději v pátek 10. 1. 2020, proto byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po splatnosti, která nastala desátým dnem po doručení tohoto oznámení - výzvy. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o p