10 C 12/2022-27 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 18. 11. 2020 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 21 100 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 1. 9. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen Smlouva). Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a dlužník se zavázal tyto částky vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 14 800 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 2 800 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč z nichž poslední byla splatná dne 12. 10. 2018. Dlužník půjčku řádně nesplácel a uhradil pouze 13 700 Kč. Dlužník tak ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 16 249,40 Kč a na souhrnném poplatku představovaným již pouze poplatkem za hotovostní inkaso splátek částku 4 850,60 Kč. Žalobce dále požadoval roční úrok 23,72 % počítaný z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení, a do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 4 421,80 Kč, a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení, a do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 1 649,31 Kč. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením z téhož dne. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, kartou zákazníka a oznámením o postoupení pohledávky. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 1. 9. 2017 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsala žalovaná jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 20 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 14 800 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 29. 11. 2019 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu Smlouvy byla postoupena na žalobce. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. 5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 6 300 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěryschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy zaměstnán s měsíčním příjmem 13 500 Kč, a to na dobu určitou do 28. 3. 2018, měl tři nezaopatřené děti, pobíral dále hlavní státní podporu ve výši 10 000 Kč a vedlejší státní podporu ve výši 5 053 Kč, přitom povaha příspěvků statní podpory nebyla v zákaznické kartě blíže vysvětlena, výměry k těmto příspěvkům k ní připojeny nebyly. Naproti tomu, přestože dlužník uvedl, že nepobírá/neplatí výživné, bylo v kartě zaškrtnuto, že bylo doloženo rozhodnutí o přiznání výživného. Výdaje bydlení činily měsíčně 10 000 Kč, dlužník bydlel v nájmu, a osobní výdaje dlužníka měsíčně 12 000 Kč. Použitelný příjem tedy na každý měsíc činil pouze 6 653 Kč, a to při měsíční splátce 2 400 Kč a nutnosti živit tři nezaopatřené děti. Nadto údaje v zákaznické kartě vzbuzovaly pochybnosti o jejich správnosti, zejména pokud jde o ničím nepodložené příspěvky státní podpory v celkové výši 15 053 Kč a otázky kolem výživného, které dlužník údajně nepobírá/neplatí, ovšem rozhodnutí o jeho přiznání ke kartě doloženo býti mělo. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 20 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalované poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.